Plísně jsou součástí přírody a mají nezastupitelnou úlohu v recyklaci živin z rozkládajícího se biologického materiálu. Vhodné podmínky umožní jejich sporám vyklíčit, vyrůst a dále se pomnožit na polních kulturách i uskladněných krmivech. Spory se šíří větrem, hmyzem, roztoči a roznáší je také savci i ptáci. Mohou napadat rostliny během růstu již od počátečních vývojových stádií.
Po napadení krmiv plísně využívají živiny v něm obsažené (aminokyseliny, mastné kyseliny, vitaminy, cukry) pro svůj metabolizmus, snižují tedy jejich obsah i celkovou biologickou hodnotu krmiva.
Můžeme rozlišit polní plísně, které mohou být na povrchu rostlin či v zrnu po celou dobu jeho vývoje až do sklizně (rod Fusarium, Alternaria, Cladosporidium), skladištní plísně napadající sklizené produkty (rod Aspergillus, Penicillium) i ty, které napadají živé rostliny i jejich produkty (Penicillium).
Nezbývá tedy, než počítat s rizikem plísní a produkcí mykotoxinů od prvních krmivářsky významných fenofází pastevní píce až po zkrmení posledních obilovin ze skladu.
Napadení krmiv plísněmi není nic neobvyklého. Stačí svézt seno jen o málo dřív, než dosáhne potřebné sušiny (nad 84 %) a za několik dnů z něj cítíme slabý, nepříjemný zatuchlý pach. V horších případech silný, ze sena se práší a skutečné zanedbání dosušení znamená viditelné napadení plísněmi. Podobně je to s obilovinami. Dlouhodobé srážky v době dozrávání nebo těsně před sklizní umožní klíčení spor plísní ještě v porostu. Ovesná plucha svou specifickou stavbou umožňuje snadné rozvinutí plísní. Nebo uložíme pytle s krmením na nevhodné, vlhké místo a po čase je tu zase to obtížné, zatuchlé aroma, tedy působení skladištních plísní, na jejichž přítomnosti se podílela lidská chyba nebo neznalost technologie konzervace a skladování. Spory plísní jsou významným negativním faktorem také při senážování. Vyklíčí při nedostatečném vypuzení vzduchu z hmoty, poškození obalů a nejvíce při druhotné fermentaci, tedy po otevření senáže a ponechání přístupu vzduchu po několik dnů.
Nicméně, tyto plísně lze snadno zjistit našimi smysly. Jediné rozumné doporučení je – nekrmit. V praxi ale často rozhodování chovatele ovlivní nedostatek jiného, kvalitnějšího sena. Horší je situace, kdy chovatel k zaplísněným krmivům sáhne z ekonomických důvodů. Nicméně, přítomnost plísní v krmivech nemusí nutně znamenat i přítomnost jejich mykotoxinů. Jejich produkce závisí na druhu krmiva, technologické kázni při výrobě či konzervaci, jeho skladování a použití konzervantů. Produkci mykotoxinů můžeme chápat také tak, že je plíseň vytváří při změnách (tepelných, vlhkostních, mechanickém narušení) substrátu.
Obecně jsou v našich podmínkách nejvíce rozšířenéa zároveň nejvýznamnějšími producenty toxikologicky závažných mykotoxinů plísně rodu Fusarium, Aspergillus a Penicillium. Paraziticky žijí na většině kulturních plodin. Nejvíce na obilovinách, které napadají během růstu. I na kulturních travách, jílky napadá plíseň, tvořící mykotoxin lolitren. Ten způsobuje poškození CNS a ve výsledku křeče nebo špatnou koordinaci pohybu. Vlhké klima letního období se střídavými teplotami vytváří podmínky pro vytváření řady mykotoxinů. Většina plísní je velmi adaptabilní a jejich enzymatický aparát jim umožňuje napadení prakticky jakéhokoliv produktu. Zákeřnost či hlavní nebezpečí tohoto typu plísní spočívá ve skutečnosti, že zejména u rodu Fusarium jejich přítomnost nemusí být na krmivech smyslovým posouzením patrná a přesto mohou obsahovat i mimořádně vysoké množství toxických látek. Závažné onemocnění až úhyny hospodářských zvířat (prasata, drůbež, králíci ve faremním chovu) způsobených mykotoxiny bylo vždy dáváno do souvislosti s krmnými směsmi.
Výrobní praxe velmi rychle vyvinula detekci mykotoxinů v komponentech krmných směsí i zařazení vyvazovačů mykotoxinů. Paradoxní skutečností je, že řada odborně méně zdatných chovatelů zbytečně hledá riziko přítomnosti mykotoxinů v profesionálně vyrobených krmných směsích. Samotné přírodní prostředí, tedy polní a luční kultury sena i zelené píce nebo obilovin vlastních nebo nakoupených od pěstitelů považuje za bezpečné a bezproblémové. Velká druhová rozmanitost a adaptabilita plísní k rozmanitým klimatickým i geografickým podmínkám umožňuje kontaminaci právě těchto krmiv. Na druhém místě potencionálního rizika (po obilovinách) je vojtěška. Mezi majiteli koní je velmi oblíben vojtěškový úsušek (vojtěškové granule). Koním chutnají a je to dobrý zdroj bílkovin i vápníku. Nicméně, k riziku kontaminace vojtěškového porostu během vegetace se přidává další, vyplývající ze současné technologie sušení, kdy se 2 – 3 dny ponechá pokosený porost na poli k předsušení a teprve pak se suší v horkovzdušné sušárně. Vzhledem k vysoké odolnosti vůči teplotě (termostabilita) i celkové stabilitě, kdy samovolně z krmiv nemizí (velmi dlouhý poločas rozpadu) může výsledný produkt znamenat značné riziko. V ČR byly zaznamenány hromadné otravy faremních králíků právě mykotoxiny z vojtěškového úsušku, jehož podíl v kompletních směsích bývá mezi 40 – 60 %. Dalším relativně nebezpečným krmivem jsou pšeničné otruby.