V současné době známe přes 300 druhů mykotoxinů, které produkuje asi 350 druhy plísní. Většina druhů plísní mohou produkovat více než jeden druh mykotoxinu a naopak jeden typ mykotoxinu může být produkován více druhy plísní. Většina mykotoxinů není ovlivněna běžným technologickým zpracováním při výrobě krmiv.
Mykotoxiny v organizmu poškozují játra, ledviny, centrální nervovou soustavu, mechanizmy krvetvorby, způsobují oslabení imunitního systému a často dochází i k alergickým reakcím.Dále narušují plodnost, tzv. estrogenní syndrom, způsobují mykotické zmetání, poškozují spermiogenezi. Aby toho bylo ještě víc, narušují nenenasycené mastné kyseliny. Vytváří z nich účinné superoxidanty a protože zároveň poškozují membránové struktury buněk, výsledkem je závažné poškození tkání. Kromě toho mají mutagenní a karcinogenní účinky, způsobující také vznik vrozených vývojových vad a defekty zrůdností.
Nejvíce frekventovaným mykotoxinem v krmivech je DON (deoxynivalenol také zvaný vomitoxin) ze skupiny fumonisinů, produkovaných fusariovými plísněmi. V odebraných vzorcích krmiv bývá zjištěn až ke 100 % a je proto považován za marker upozorňující na přítomnost dalších mykotoxinů. Za nejtoxičtější je pokládán fumonisin B1, který u koní vyvolává onemocnění označované jako leukoencefalomalacie (ELEM). Je to smrtelné onemocnění koní lokalizované v mozku (progresivní nekróza neuronů CNS), dále jsou postižena játra a ledviny. Klinický obraz onemocnění je natažený krk a končetiny, ataxie, paralýza, vrávoravá chůze. Pro koně jsou riskantní diety s obsahem 5 mg/kg fumonisinu. Příznaky onemocnění se objeví za 7 – 35 dní.
Ve většině případů není kontaminace krmiv extrémně vysoká a klinické příznaky jsou málo specifické. Méně zkušený chovatel proto projevy intoxikace připisuje jiným příčinám. Mykotoxiny mohou ve zvýšené míře postihovat citlivý trávicí trakt koní a následkem mohou být různě závažné koliky.
Prevence přítomnosti mykotoxinů v krmivech částečně spočívá v dodržování řady agrotechnických opatření včetně chemické ochrany rostlin, které malí pěstitelé v plné míře provádějí jen málokdy. V klimaticky nepříznivých letech (vlhké a teplé počasí před sklizní a během ní) se výrazně zvyšuje reálné riziko rozvoje plísní a tvorby mykotoxinů. Týká se to nejen obilovin, ale i zelené hmoty k sušení na seno, úsušek i pro siláže a senáže.
Detekce mykotoxinů v krmivech je v současné době velmi citlivých a spolehlivých laboratorních metod běžně a spolehlivě prováděna. Nevýhodou a omezením je vysoká cena zpracování jednotlivých vzorků. V laboratorní praxi se proto nutno provádí souběžné vyšetření většího množství vzorků a velcí výrobci krmiv mohou svým významným klientům umožnit pravidelný monitoring vlastních obilovin nebo objemných krmiv. Jednou z metod vyšetření obilovin je detekce UV zářením, ale nelze ji aplikovat u všech druhů mykotoxinů.
K dekontaminaci mykotoxinů v krmivech se v krmivářské praxi provádí řadou přípravků, tzv. vyvazovači mykotoxinů. První typ dekontaminace spočívá v navázání na minerální jíly a podobné materiály (bentonity, hlinitokřemičitany, sepiolity). V této vazbě odchází už neškodný komplex defekací z organizmu. Jejich účinnost závisí na sorpční kapacitě konkrétního produktu, čistotě a schopnosti vyvázat cílený mykotoxin. Nevýhodou je relativně pomalé působení a potřeba vody k nabobtnání jako podmínce funkčnosti. Jsou účinné u přežvýkavců, kdy je jejich působení doplněno enzymy mikroflóry. U koní je nelze považovat za zcela účinné, protože se jejich efekt plně projeví až v tlustém a slepém střevě, zatímco část mykotoxinů se může adsorbovat v tenkém střevě. První generace vyvazovačů také na sebe navazovaly řadu organizmu prospěšných látek.
Účinnější jsou vyvazovače na bázi mikroorganismů (kvasinky Saccharomyces cerevisiae, oligosacharidy ze skupiny glukomananů) a produktů jejich buněčných stěn a bakteriální kultury lactobacilů (Lactobacillusrhamnosus má schopnost vázat aflatoxiny a trichotheceny). Působí rychle a bez potřeby nabobtnání. Obsah vlákniny v krmivu může částečně vázat např. zearalenon a T-2 toxin.
Posledním vyvinutým způsobem je působení enzymů (esteráza a epoxidáza), které štěpí část funkční struktury molekuly mykotoxinů. Její zbytek ztrácí toxicitu a je z organizmu přirozeně vyloučen.
Plísně a jejich toxické produkty musíme brát vážně. Prvním krokem ochrany koní je náročnost při nákupu objemných krmiv a obilovin a také péče o pastviny i skladovací prostory. Tím téměř vyloučíme působení skladištních plísní. Působení polních, našimi smysly nerozpoznatelných je rizikem i realitou. I zde platí, že nákup objemných krmiv a obilovin je vhodný od spolehlivých, tedy tradičních a větších pěstitelů. V klimaticky problematických sklizňových letech, jako byla právě sklizeň obilovin v roce 2016, je skutečně nutné dbát na doplnění krmné dávky vyvazovači mykotoxinů. Přítomnost vyvazovače v krmné směsi znamená, že i výrobce krmných směsí bere vážně riziko mykotoxinů pro chovy svých odběratelů. Preventivní dávkování brání působení menšího množství mykotoxinů z objemných krmiv. Zvýšené množství může být individuálním řešením pro konkrétního chovatele a také je lze, rovněž z preventivního pohledu, doporučit pro koně s vysokou chovatelskou či sportovní hodnotou.
Literatura: Většina údajů byla čerpána z práce „Plísně a mykotoxiny, prevence jejich vzniku a dekontaminace v krmivech,“ autoři Prof. MVDr. Ing. Pavel Suchý, CSc. a Doc. MVDr. Ivan Herzig, CSc.