Vápník a fosfor - 1. část

V příspěvku o pastvě jsme probrali rizika, která s sebou pastva může přinášet. Abychom to trochu vyrovnali, přidejme ke kladům také obsah minerálních živin, které pastevní porost obsahuje. Je to jednoduché a přirozené: pastva byla a je vývojovým faktorem života koní po mnoho milionů let. Látková výměna koní se plně přizpůsobila využití živin, které z pastvy mohl organizmus získat.  Podívejme se na dvě významné minerální živiny, bez kterých nemůže kůň dlouhodobě přežívat.

Vápník, označovaný jako Ca je v přírodním prostředí nejčastěji chemicky vázaný jako uhličitan vápenatý. Kyselina uhličitá je slabá kyselina, a proto také tato vazba není příliš pevná. Z toho důvodu se jej z půdy snadno zmocní kořenový aparát rostlin. Ale vápníku není v půdě nevyčerpatelný nadbytek – vápnění polí, pastvin a luk proto patří k základním a pravidelným úkonům. Ostatně, kromě toho, že vápník váže kyselost luk a pastvin, má v půdě řadu kladných regulačních, chemických i fyzikálních vlivů.

Pokud je vápníku v půdě dostatek, trávy a jeteloviny mohou mít také jeho dostatečný, pro koně významný obsah. Věcně a jednoduše: pokud je kůň celý den na pastvě, nebo má-li v zimním období nejméně 8 - 10 kg sena, pak by měl mít zajištěn dostatek vápníku pro udržení harmonického stavu organizmu. Tohle ovšem platí pro dospělého koně a ještě jen mimo vysoce intenzivní trénink. Pro hříbata, koně do tří let, březí a kojící klisny a sportovní či pracovní koně ve vysoké zátěži musíme vápník doplňovat krmnou směsí či minerálními doplňky. Neměl by to být problém. Uhličitan vápenatý neboli krmný vápenec je velmi levná krmná surovina a tak i v doplňcích nejnižších cenových kategorií bývá vápníku spíše nadbytek než dostatek. Pro majitele dospělých koní, kteří jsou využíváni spíše rekreačně nebo do střední úrovně zátěže tedy platí, že si s vápníkem nemusí dělat zbytečné starosti.

Jak to ale v chovu zvířat bývá, nic není podle šablony. Pro zmíněné kategorie s vyššími nároky na minerální výživu to neplatí. Nejde ale jen o množství vápníku, ale také o jeho kvalitu, přesněji využitelnost z konkrétního zdroje. Žaludek koně má, na rozdíl od ostatních savců s mikrobiálním trávením, relativně slabší produkci kyseliny chlorovodíkové (solné). To je také dáno opět relativně malým objemem ( 5 - 15 l) a skutečností, že není plně pokryt sliznicí s produkcí kyseliny chlorovodíkové. U většiny živočichů se v kyselém prostředí žaludku z nerozpustného uhličitanu vápenatého iont vápník vyvazuje a převádí na velmi dobře rozpustný chlorid vápenatý a dále se resorbuje v první části tenkého střeva.

U koní je doba pro uvolnění iontu vápníků krátká (opět specifikum koňského trávení v žaludku) a prostředí žaludku neposkytuje dostatek kyseliny. Proto není uhličitan vápenatý vhodný pro plnou úhradu zvýšené potřeby vápníku. Vhodné jsou doplňky s kyselou anorganickou či organickou formou vápníku. V krmných doplňkových směsích nebo minerálních doplňcích to může být monokalcium fosfát. Ve  využitelnosti stojí nejvýše mléčnan nebo citrát vápenatý, ze kterých vápník v prostředí dvanáctníku (neboli těsně za žaludkem) přechází rychle a plně do krevního oběhu. Jeho nevýhodou je vysoká cena. Další, v krmivářské praxi často využívaný zdroj vápníku je mravenčan vápenatý (tzv. cafo). Výhodou je přijatelná cena i vynikající využitelnost.