Vývoj koně, tedy takového, jak jej známe, co do způsobu pohybu a pastvy na travnatých porostech svého přirozeného prostředí stepí, lesostepí a savan, se ustálil před zhruba jedním a půl milionem let. Pohyboval se na úrovni lehké až střední zátěže, s výjimkou jednorázových úniků před predátory nebo sezónních migrací za potravou. Můžeme mít za jisté, že střídal pastvu, odpočinek a lehký pohyb, bez stresů, převážně ve vyhovujících klimatických podmínkách, kterým byl přizpůsoben. Jeho trávicí aparát se postupně adaptoval vývojem slepého střeva a mikrobiálním trávením. Travní porosty s přiměřeným obsahem vlákniny konzumoval většinou v mladších vývojových stádiích, což bychom dnes hodnotili jako fenofázi trav mezi ukončeným metáním a počátkem květu. Kůň se dokáže přizpůsobit i méně příznivým podmínkám, jeho střevní mikroflóra využije i podstatně starší porosty tak, aby do úrovně lehké až střední zátěže při dostatku kvalitních objemných krmiv energeticky nestrádal.
Musíme ale vzít v úvahu řadu rozdílů mezi nároky dnešního chovu a pracovního či sportovního využití a přirozeným, volným životem koní v přírodě.
Prvním a zásadním rozdílem je stav pastvin, zejména v našem českém prostředí. S nadšením hovoříme o pobytu koní na loukách a pastvinách v chovatelsky vyspělých zemích, vlivu živinově bohatých pastvin na půdách, které svou zásobou živin a humusu naše daleko předstihují. U nás jsou pastviny a louky většinou na půdách nejhorších kvalit, s minimem údržby, s bídnou botanickou pestrostí a to vše je ovlivněno nepříznivým průběhem současného klimatu. Platí to i o senu.
Malá odbočka, která ledaskoho pozlobí: tolik oblíbená horská sena jsou téměř vždy získána z půd s nízkým profilem a minimem živin. Dostatek srážek a specifické klima i dlouhověkost porostů sebou nese jediný klad - botanickou bohatost porostů. Ale zase tak ohromné to není, protože horské a podhorské polohy hostí daleko více toxických bylin než nížiny (oměje, starčky, náprstníky…). Taková sena jsou většinou voňavá, ale také s tenčími stébly a listy. Sena z nížin, pěstovaná na lépe živinami zásobených půdách mají silnější stonky a listy, botanicky převládají druhy travin vhodné pro intenzivní pěstování a postrádají bylinné aroma. I když dobře a včas usušené seno voní samo o sobě. Výsledky chemických rozborů vzorků sen jednoznačně dokazují, že sena z nížin mají vždy vyšší obsah bílkovin, minerálních látek, vlákniny i cukrů Nejlepší půdy jsou vždy naplaveniny v okolí velkých řek a je známo, že ve Francii se mezi chovateli koní a zejména majiteli koní ve vrcholovém sportu nejvíce cení seno z delty řeky Rhôny. Nebo že by ve Francii bylo málo horských a podhorských luk?
Kvalitní pastevní porost poskytuje koním mladou šťavnatou píci. Mechanizmus příjmu je uzpůsoben tak, že během žvýkání se ze sousta tlakem zubů a rozmělnění oddělují šťávy s obsahem cukrů, bílkovin a minerálních látek. Vzhledem ke specifice koňského trávení tak dochází k jejich ideálnímu využití při rychlé a účinné resorpci v tenkém střevě. Další složka zelené hmoty, vláknina, je pak plně využita fermentačním procesem mikrobiálního trávení a poskytuje koním úměrné energetické zásobení i produkci vitaminů skupiny B, enzymů a jiných biologicky účinných látek. Předpokladem je vždy klid a pohoda koní na pastvě, nebo alespoň pravidelný denní režim, který koním na pastvu a pohodu při ní poskytne dostatek času. Pravidelný režim pastvy a pohybu je přirozenou a účinnou prevencí řady více či méně závažných zdravotních komplikací koní.
Pravidelný a přirozený příjem potravy je hlavní a nejúčinnější prevencí kolikových onemocnění. Spásání porostu ve vhodné fenofázi znamená přiměřený příjem vlákniny. To je záruka fungování motoriky žaludku i střev, fyziologického posunu tráveniny v celé délce trávicího traktu a také předpoklad co nejlepší kondice mikroflóry slepého střeva. Jen mikroflóra v dobré kondici umožňuje co nejlepší energetické využití krmiva, dostatečnou produkci biologicky cenných a pro život i zdraví koně nepostradatelných vitaminů, enzymů a dalších látek.
Kvalitní pastevní porost, zejména v ranějších fenofázích je zdrojem téměř plného spektra nepostradatelných aminokyselin, neboli má dostatek bílkovin které je třeba doplňovat jen v období laktace a hříbatům do ½ roku nebo krátce po odstavu. Přínosem pastvy je také beta-karoten, provitamin vitaminu A, dále dostatek výborně využitelného vápníku. Hořčík ze zelené hmoty má nejlepší využitelnost ze všech krmiv.
Prvním zájmem chovatele by měla být „metabolická pohoda“ koně. To znamená, že kůň má vyvážený poměr bílkovin a energie, dostatek minerálních látek rovněž ve správném poměru vzhledem k jeho živé hmotnosti, věku, pohlaví, reprodukčním stádiu a pracovní zátěži. Dalšími jemnějšími nuancemi je plemenná příslušnost, podmínky ustájení, typ tréninku. Pokud je kůň na skutečně kvalitní pastvině a má úměrné, můžeme říci přirozené pracovní vytížení, tedy do nanejvýš střední pracovní zátěže, je schopen díky regulačním mechanizmům regulovat úměrně a přiměřeně svůj denní příděl krmiva.
Kromě pastvy samotné je nutné pečovat o napájení, protože vegetační voda nemusí vždy plně pokrývat potřeby koní. Prospěšné je denní doplnění menší dávky sena sečeného v pozdějším vývojovém stádiu ( 2 – 3 kg pro dospělého koně cca 500 kg ž. hmotnosti ) nebo velmi dobré krmné slámy, nutností je tento doplněk v době počátku pastvy nebo v době, kdy paseme na mladém porostu.
Pravidelně doplňujeme solné lizy, ty jsou na pastvině skutečně povinné. Pokud se využití koně blíží více střední než lehké zátěži, je vhodná dávka ovsa, cca do 1 – 2 kg nebo krmné směsi se spíše vyšší než nízkou koncentrací živin včetně minerálních látek nebo kombinace oves + doplňková směs. Při velmi lehké pracovní zátěži dáváme přednost 0,5 – 1 kg doplňkové směsi. Zmíněná vyšší či vysoká koncentrace živin proto, že v pastevním porostu je dostatek balastních látek a téměř úplná dotace základních živin. Budeme-li vycházet z toho, že máme koně na pastvině průměrné úrovně, pak právě z doplňkové krmné směsi s vyšší koncentrací živin může mít potřebu doplnit vápník a hořčík, (to závisí na kvalitě půd a výživě porostu), vitamin E a všechny mikroprvky se zvláštním zřetelem na jód a selen. Zejména selen je v naších podmínkách (týká se to celého evropského regionu) velmi nedostatkový a pro koně jako mimořádně účinný antioxidant velmi podstatný. Jeho dostatek je spolu s E vitaminem významnou prevencí svalové dystrofie a to se týká hlavně hříbat a nejzávažnější varianty, dystrofie srdečního svalu. Prostě, nic není dokonalé a i koně na pastvě včetně té nejlepší si zaslouží trochu péče o krmiva navíc.
Při volném pohybu vysokobřezích klisen na dostatečně veliké pastvině je vždy záruka minima komplikací při porodu a pastevní odchov hříbat je to nejlepší, co pro ně můžeme udělat. Vznikají dobré sociální vazby ve stádě, které se dobře a vděčně přenášejí do vztahu člověka a koně. Vývoj hříběte je mimořádně úspěšný sepětím dostatku pohybu a přirozené výživy, což se odráží na harmonickém rozvoji kosterního, svalového i oběhového aparátu. I vnitřní orgány se vyvíjejí harmonicky a pro trávicí trakt je mimořádně důležitý vývoj v podmínkách přiměřeného dostatku objemného a zároveň kvalitního krmiva.
Kůň na celodenní a sezónní pastvě je vlivem kvality výživy, přirozených podmínek, dostatku čerstvého vzduchu, světla a pohybu, vždy ve velmi dobré kondici se zvýšenou zdravotní odolností.
Pastevní porost by měl v prvé řadě pozůstávat z těch druhů travin, které dané oblasti a konkrétnímu místu nejvíce vyhovují. Rozhodují obvyklé srážky, typ půdy, zastínění nebo plná sluneční expozice. Dále uvažujeme o druzích trav, které snáší sešlapání a samozřejmě ty, které jsou pro koně chuťově atraktivní.
Je pravidlem, že na koně o živé hmotnosti 500 kg počítáme cca 0,5 ha pastviny. V horších podmínkách a ve vysoko položených oblastech až 0,7 ha. Přesné určení je vždy záležitostí kvality porostu, srážkového režimu a vývoje teplot.
S pastvou souvisí mnoho dalších okolností. Technické vybavení, tedy alespoň přístřešky, přívod vody nebo zásobní cisterna a napáječky, oplocení, stojany nebo sítě na seno a slámu kombinované se žlaby na zrniny. Péče o pastviny spočívá ve vysečení nedopasků, vláčení nebo smykovaní, přihnojení a také někdy nesnadný boj s plevely. S provozem pastvy souvisí i pravidelné odčervování koní i další veterinární péče.