Pastva je přírodní a přirozený způsob obživy koní. Jen díky pastvě a pohybu na pastvině si kůň dodnes zachoval svou krásu, sílu i pohyblivost. Je nepochopitelné, že se v našich podmínkách od kvalitní pastvy stále více odkláníme a nechceme si uvědomit, jakým je velikým přínosem pro zdravý vývoj koní. Výrazný vliv má pastva nejen na rozvoj svalové kosterní soustavy, ale hlavně na srdce a plíce. Stejně jako kvalitní, čerstvé a šťavnaté objemné krmivo je důležité spojení pohybu s příjmem krmiva. K tomu dostatek světla, prostoru, vzduchu bez čpavku a ostatních stájových plynů i prachu, omezení stresu z malého prostoru boxu, přirozený pohyb po měkké podložce, to všechno je základní předpoklad harmonického vývoje i přirozené odolnosti a pevné konstituce. Pohyb a sociální vazby skupiny či stáda koní všech věkových kategorií jsou přirozeným předpokladem k vytváření žádoucího charakteru chování i povahy pro klidnou a bezpečnou práci s koňmi při výcviku i realizace jejich dědičných vlastností.
Co musí splňovat pastvina, aby byla skutečně plnohodnotným místem k životu koní?
Potřebnou plochu
Na 1 hektar pastviny patří maximálně dva koně o živé hmotnosti 500 kg. To je ale jen číslo. Musíme také uvažovat o klimatických podmínkách, hlavně četnosti a spolehlivosti srážek. Ve vyšších polohách prší častěji, ale s nadmořskou výškou zase ubývá úrodnosti půd. A čím výše, tím je pozdější nástup vegetace a dřívější ukončení. Rozhodující je proto vždy výnos a délka pastevního období. Dospělí koně přijímají denně zhruba 2 kg sušiny pastevního porostu o sušině 16 – 20% na 100 kg živé hmotnosti, tedy 60 – 50 kg zelené hmoty na 500 kg živé hmotnosti.
Botanické složení a kvalita pastvy
Původní podhorské pastviny mají téměř vždy bohatší botanické složení než zakládané pastviny v nízkých polohách. Hlavní složkou pastviny jsou trávy. Ale není tráva jako tráva a hlavně – neexistuje žádný univerzální druh. Tedy takový, který by prosperoval v suchu i přemokření, v zastínění i na plném, celodenním slunci. A ještě snášel ušlapání a také koním chutnal. Proto se pastviny zakládají či regenerují pouze ve spolupráci s odborníky, kteří na základě podmínek a požadavků sestaví k osetí směs travin, která většinu nároků co nejlépe splňuje. Na větší plochy se směska sestavuje zcela individuálně, přesně „na míru“. U menších ploch nezbývá než vybrat z nabízených produktů.
Luční či pastevní porost bývá doprovázen jednak velmi žádoucími bylinami (jeteloviny) a těmi, které koním neškodí a přijímají je, ale v porostu jsou přijatelné jen v omezeném množství např. smetanka, řebříček, bedrník, jitrocel... A nakonec, některé byliny, a křoviny, i když jsou neškodné, v porostu vůbec nechceme. Typickými druhy, které se rychle množí a nahrazují žádoucí trávy a byliny jsou kopřivy, bodláky, šípky, nálet bříz... Každá oblast má své typické plevele – ostatně podle nich také můžeme usoudit na vlastnosti a složení půdy. A tak se přece jen pohledu do botanického atlasu nevyhneme. Je to sice pro řadu z nás pořádná otrava, ale věřte, že pro všechny chovatele koní dřívějších generací byla znalost těchto souvislostí velmi důležitá a uměli jí ve prospěch koní využít. A taky neberte příliš vážně účinnost různých bylin podle „zelené lékárny.“ Látková výměna koní se i přes řadu obecných a společných principů od lidské přece jen podstatně liší. Co člověku prospívá, může koni velmi uškodit nebo být jen bez užitku.
Jak omezovat nežádoucí plevely? Je taková kouzelná věta: vysečení nedopasků. Jednoduchá a logická metoda. Co nám nebo koním nevyhovuje, musí z porostu pryč. Většinu plevelných dvouděložných bylin opakované sečení vyčerpává a jen tak se z porostu ztratí. Koním ne všechny traviny či byliny chutnají a nechává je v porostu. Jedním z řešení je společná pastva koní a skotu, popř. ovcí. K chutným patří kostřava červená a rákosovitá, jílky a jejich kříženci, lipnice luční, psineček výběžkatý. Méně chutné či vysloveně nehodnotné jsou sveřepy, pýry a drobné suchomilné druhy.
Výživnou hodnotu trav můžeme posuzovat i podle jejich typu. Nízké trávy vytvářejí více listů, vysoké mají vyšší podíl stonků. I podle vegetačního stádia se výživné hodnoty liší: na jaře a počátkem léta mají trávy více listů, tedy více bílkovin, cukrů a minerálních látek. Ponecháme-li porost až do počátku květu či dokonce do plného květu, jsou již bílkoviny hůře využitelné a výživná hodnota se mění ve prospěch vlákniny, tedy energie. Ale žádný závratně vysoký energetický obsah takový porost mít nebude, protože se stárnutím porostu probíhá dřevnatění stonku a takovou vlákninu mikroflóra rozkládá s malou účinností. Druhé a další seče, otavy, mají jemnou strukturu stonku i listů. Tedy méně vlákniny a částečně více bílkovin.
Vybavení pastviny
Napáječky a žlaby jsou samozřejmostí. Voda je vždy živá, ale ne v pohádkovém smyslu. Podstatný problém představují řasy a bakterie v amatérsky řešených napájecích systémech. Znečištění vody má vliv na její chuť i pachy a víme, jak jsou na ně koně citliví. Paradoxem je, že žízeň je po čase přinutí přijmout i vodu zdravotně zcela nevhodnou. Řeší-li se zásoba vody cisternou, měla by být vždy umístěna ve stínu. Pravidelná desinfekce nádob a rozvodů je možná amatérskými metodami (ocet, hypermangan), ale raději profesionálními přípravky. Napáječky se dodávají i v nezámrzném provedení. Voda má mít parametry vody pitné. Volné, otevřené toky mohou nést riziko kontaminace vývojovými stádii cizopasníků i splachy z polí. Koně by měli přijmout cca 3 l vody na 1 kg sušiny krmiva (nebo 4 - 5 % vody z ž. hm.). Při pastvě na mladém porostu je ale příjem vegetační vody vysoký a tak se potřeba napájení podstatně sníží. Kromě žlabů je třeba umístit slámu a seno do jeslí nebo sítí, trh nabízí širokou škálu výrobků. Koně by měli mít k dispozici zastínění, nejlépe přístřeškem nebo alespoň vzrostlé stromy. Samostatným tématem je oplocení. Elektrický ohradník je finančně i stavebně nenáročný, ale ne zcela spolehlivý.