Základní funkcí vápníku a fosforu je udržovat stabilitu kostní tkáně. Středně velký kůň má v těle cca 7 kg vápníku a kromě malého množství v krvi je 98% vápníku v kostní tkáni, fosforu 4 kg a v kostech cca 80%. Oba prvky se podílí na přenosu nervových vzruchů, fosfor má zásadní úlohu při přeměně chemické energie na mechanickou pro práci svalů.
Vápník a z větší části i fosfor si koně v období zvýšené potřeby (březost, laktace) hradí z kostní tkáně. Oba prvky jsou zde mimo jiné uloženy ve formě, která umožňuje uvolnění i vrácení zpět. Kost není nic zcela statického, její přestavba probíhá neustále, je to projev zdravé a funkční látkové výměny. Pokud je v době zvýšené potřeby vápníku, například laktace, využito větší množství právě ze zásoby v kostní tkáni, musíme ještě po nějakou dobu poskytovat zvýšené množství vápníku k vyrovnání „dluhu.“ Organizmus s vápníkem hospodaří prostřednictvím ledvin. Pokud je v nadbytku, odchází jeho rozpustná forma močí z organizmu, při nedostatku jej zadrží a vrací zpět do krve. Exkrementy odchází pouze nerozpustný, nevyužitý vápník.
Nadbytek vápníku koně bez problémů snáší do dvoj - trojnásobku potřeby, při dalším překročení vznikají ledvinové kameny a poruchy minerálního metabolizmu.
Při závažném či dlouhodobém nedostatku vápníku se nejdříve odvápňují kosti, na kostech končetin dochází k náhradě pojivovou tkání. V místech úponů šlach a vazů vzniká bolestivý proces, projevující se kulháním a ztuhlostí. Postupně dochází k oslabení kostí, zánětlivým procesům poškození úponů šlach a vazů až zlomeninám. Takto podvyživeným koním je vhodné podávat vápník ve formě mléčnanu či citrátu a je možné ve spolupráci s veterinárním lékařem podávat část nitrožilně.
Obvyklým zdrojem fosforu pro koně jsou obiloviny. Má to ale háček. V nich je fosfor vázán chemickou vazbou ve formě kyseliny fytové a vytváří soli, zvané fytáty či fytiny. Nejčastěji váže vápník, hořčík a draslík. Spolu s ním fytáty vážou ionty vápníku, hořčíku, zinku, manganu, kobaltu, železa a mědi. Stejně tak fosfor samotný jsou z této formy pro vlastní trávicí enzymy živočichů neuvolnitelné.
A ještě: kyselina, fytová, potvůrka, umí na sebe vázat minerální látky z krmiva během procesu trávení a tak brání jejich vstřebávání. Může tak dojít k metabolickému nedostatku železa a zinku (ty má nejradši), i když v prostředí a krmné dávce je obou prvků dostatek.
Malá odbočka - týká se to i lidské výživy: fytátovou vazbu rozkládá enzym fytáza, kterou produkuje mimo jiné mikroflóra tlustého střeva, bakterie Escherichia coli. Nikoliv však ve zcela dostatečné míře.
Dostatek fytázy produkují bakterie mléčného kvašení (Lactobacillus). Uvolnění tedy proběhne až v tlustém střevu, kde ale nejsou pro resorpci iontů minerálních ideální podmínky (aktivní a účinná resorpce probíhá v první části tenkého střeva). Fytátový komplex rozkládají s plnou účinností enzymy mikroflóry slepého střeva, ale to už je vzhledem k postupu tráveniny pozdě. Přes sliznici tlustého střeva uvolněných iontů prochází jen část. Neboli, minerální živiny z obilovin kůň využívá nedostatečně.
Významný je nejen obsah vápníku i fosforu, ale hlavně jejich vzájemný poměr. Nadbytek uvolněného fosforu způsobuje vyvázání vápníku do nerozpustného komplexu. Typickým příkladem je nadbytek „levných“ pšeničných otrub v krmné dávce. A ještě jedna nemilá vlastnost kyseliny fytové: vytváří nerozpustné komplexy také s bílkovinami a sacharidy.
Řada chovatelů tvrdí, že koni stačí dobrá pastva a jádro, popřípadě otruby. Není tomu tak. Pokud koně žili v přírodě s plnohodnotným prostředím a jejich nároky na živiny byly dány přirozeným způsobem života, pak původní botanicky bohaté porosty dostačovaly. Dnes máme na koně vysoké pracovní nároky a naše louky a pastviny jsou živinově nedostatečné.
Co z toho plyne: Především skutečnost, že u koní musíme pečlivě dbát nejen na celkový obsah minerálních látek v celé krmné dávce, ale hlavně v kvalitních doplňkových a speciálních minerálních doplňcích.