O nutnosti mít v potravě či krmivu vitamíny nikdo nepochybuje. Dobře víme, že se bez nich žádný živočich neobejde. Nároky metabolizmu skupin zvířat i jednotlivých druhů jsou velmi rozdílné, což má příčinu v původním prostředí vývoje druhů a rozdílných podmínkách chovu domestikovaných zvířat. Zčásti můžeme spoléhat na obsah některých vitamínů v rostlinných krmivech. Ale stejně jako u mikroprvků nebývá standartní a spolehlivý. A také se snižuje skladováním krmiv i jinými vlivy. Připusťme také, že i o vitamínech kolují ledasjaké nepřesné představy.
Vitamíny, zejména u koní, dělíme na skupinu rozpustnou v tucích a ve vodě. Snad pro lepší přehled, ale hlavně proto, že koním s nimi pomáhá mikroflóra střev. Většina vitamínů je pro živočichy životně nutná. Při nedostatku vznikají závažné zdravotní poruchy, pro laika ne vždy snadno rozpoznatelné a také často nespecifické. Dlouhodobý nedostatek může končit úhynem nebo se spojí s jinými problémy, třeba infekcemi. Některé chovatelské potíže mají přímou příčinu v nedostatku vitaminů – neplodnost, poruchy růstu a vývinu. Odchov hříbat ani intenzivní trénink se bez promyšlené vitaminové výživy neobejde a i běžný chov dospělých koní má své byť nižší, ale nezanedbatelné nároky. Chemicky jsou vitamíny velmi rozdílné látky a zasahují do mnoha metabolických procesů.
Vitamín A a beta-karoten. Význam symbolizuje postavení v abecedě. Je důležitý antioxidant, je nezbytný pro vývoj epitelií. Při jeho nedostatku tato tkáň rohovatí a ztrácí funkčnost. (Typickými následky nedostatku vitamínu A jsou rohovatění a šupinatění kůže, snížení pohlavní aktivity a zabřezávání, poruchy spermiogeneze, zpomalení pohlavního vývoje, snížení imunity vůči infekcím i parazitům, křehká kopytní hmota, kloubní poruchy i poruchy vývoje kostí). Většinou víme, že nedostatek vitamínu A vede k šerosleposti. V rostlinách je obsažen pouze v olejnatých semenech, což pro většinu býložravců není typická ani dostupná potrava. Jejich zdrojem vitamínu A je provitamín beta-karoten společně s alfa-karotenem ze zelené píce. Ve střevní sliznici se specifickými enzymy přeměňuje a ukládá se v játrech do zásoby, která by měla překlenout období bez čerstvého zeleného krmiva. Neboli, kůň na pastvě by měl mít beta-karotenu dostatek.
Měl mít… Z toho kouká nějaký háček? Určitě. Platí to pro mladé porosty, na plochách s dostatkem živin i vláhy. Tedy na udržovaných pastvinách a to je ten háček našeho chovu koní. Beta-karoten zůstává i v senu, ale má svůj poločas rozpadu a vychází to tak, že v polovině zimy už jej moc nezbývá. Při sušení sena jej hodně ubere sluneční záření. Vojtěškový úsušek by měl obsahovat beta-karoten… Zase háček. Posečená vojtěška se 1 – 3 dny předsouší na poli, teprve pak se suší při vysokých teplotách a minimální ztráta je cca 50%. V suché hmotě je obsah samozřejmě cca 4 x vyšší než v původní hmotě, ale vojtěškových „granulí“ většinou zkrmujeme nanejvýš 1 kg. Kdysi dávno, v době levných energií se zelená vojtěška posečená v raných fenofázích sušila speciálně a šetrně kvůli beta-karotenu a na zvířatech to bylo znát.
Kdo by chtěl být velmi pečlivý, měl by dbát na to, aby cca 1/3 potřeby vitamínu A byla hrazena z beta-karotenu, u březích a laktujících klisen až polovina. K tomu je třeba vědět, že z 1 mg beta-karotenu organizmus vytvoří cca 400 m. j. vitaminu A. Lze spoléhat na okolnost, že při přebytku efektivita této přeměna klesá. Pro chovatele koní je podstatné, že vitamin A je velmi levný a tak je jej dostatek téměř ve všech doplňkových směsích. Pro laktující klisnu 550 kg ž. hm. je doporučována hodnota 80 - 90 tis. m. j., pro dospělého koně cca 27 tis. m. j., pro hříbě ve věku půl roku 5,5 tis. m. j. Ale pozor, předávkování znamená riziko. Rozumné maximum je 1 000 m.j. na 1 kg živé hmotnosti koně. Připomeňme si ještě, že vitamin A není žádný držák. Rozkládá jej teplota, světlo a kyslík a má také svůj poločas rozpadu.
Vitamín D, nazývaný protikřivičný. Ale ono je to složitější. Představa, že když je v krmné dávce dostatek vitamínu D, nebudou žádné problémy s využitím vápníku, není zcela přesná. Jeho význam je v účasti při resorpci vápníku a fosfátu ze střeva a přispívá tak k regulaci a optimalizaci hladiny vápníku a fosforu v krvi.
Rozlišujeme vitamín D2 (ergokalciferol) a vitamín D3 (cholekalciferol), které jsou výchozí látkou pro syntézu kalcitriolu, hormonu, který významně ovlivňuje metabolismus vápníku a fosforu. Vitamín D3 je tvořen v kůži působením slunečního (ultrafialového) záření z provitamínu (dehydrocholesterolu). Otázkou ale je účinný průnik záření přes srst a také znečištěné ovzduší. Druhá forma, vitamín D2 se chová podobně, ale v rostlinách. Vzniká rovněž z prekurzoru, v odumřelých rostlinných tkáních. Z toho vyplývá, že seno sušené na slunci obsahuje vitamín D. Syntetizuje jej také mikroflóra, žijící na povrchu rostlin, což se projevuje na uskladněném senu. I některé rostliny obsahují vitamín D. Literatura tvrdí, že například trojštět žlutavý, obvyklý na horských a podhorských pastvinách, obsahuje značné, až rizikové množství vitamínu D. Koně by se neměli pást na lokalitách, které jej obsahují víc než 15%.
Význam vitamínu D ale zdaleka nekončí u vápníku a fosforu. Má podstatný vliv na imunitu, svalovou sílu a aktivitu mozku. Doporučení dávky vitamínu D se velmi liší podle věku koní, reprodukce a i jednotlivých autorů či národních norem. Pro laktující klisnu 550 kg ž. hm. je doporučována hodnota 16 - 17 tis. m. j., pro dospělého koně cca 3 tis. m. j., pro hříbě ve věku půl roku 900 m. j. Nadbytek vitamínu D poškozuje ledviny, způsobuje zvýšené ukládání vápníku v cévách a výrazný nadbytek fosforu. Vitamín D je termorezistentní do 180 oC, rozkládá jej kyslík a světlo.
Vitamín E v organismu slouží jako důležitý antioxidant, chrání buněčné membrány před poškozením oxidativními radikály. Speciálně pro koně jej považujeme za mimořádně důležitý. Není jednou nebo dvěma účinnými látkami. Vitamín E je skupinou tokoferolů. Jsou čtyři a z nich je nejvíce rozšířen a má největší antioxidační aktivitu forma alfa (α-tokoferol). Tato forma je dodávána do krmných doplňků či směsí. Přírodním zdrojem jsou rostlinné oleje, lisované za studena. Mezi nimi mají nejvyšší obsah klíčkové oleje. Někteří obchodníci jsou popletové a nazývají oleje podle obilovin. Ze zrna kukuřice, pšenice či rýže vzhledem k velmi nízkému obsahu tuku žádná technologie olej nevylisuje.
Technologicky významné množství oleje je v klíčku. Některé mlýny mají technologii uzpůsobenou k oddělení klíčků a prodávají je jako jedlé nebo krmné (ty mají malý podíl příměsí, většinou otrub). V klíčcích jsou obsaženy všechny formy vitamínu E a to jejich celkovou biologickou účinnost i antioxidační působení velmi zvyšuje. Nejvíce oleje s obsahem tokoferolů mají kukuřičné klíčky, po nich pšeničné. Tokoferoly obsahuje i zelená hmota, ale v množství nepříliš významném. Nedostatek tokoferolů v organizmu způsobuje propustnost buněčných membrán a degenerativní změny srdečního i kosterního svalstva, svalovou dystrofii. To se může týkat i plodu a novorozených mláďat. Vitamín E jako antioxidant chrání nestabilní živiny před oxidativním rozkladem: vitamín A, vícenenasycené mastné kyseliny omega-3 a omega-6, známé také jako linolová a linolenová. Jejich rozkladem mohou vznikat nebezpečné karcinogenní látky. Lidově řečeno, chrání tuky před žluknutím.
Funkčnost vitamínu E se významně zvyšuje v kombinaci se selenem. Selen je součástí enzymu glutathion peroxidázy, který účinně rozkládá super oxidační radikály (peroxidy). Potřeba vitamínu E pro koně je skutečně vysoká a jeho obsah v krmných směsích či doplňcích je testem jejich skutečné kvality – toho, jak zodpovědně přistupuje výrobce k potřebám koní. Obsah vitamínu E spolehlivě rozliší balastní typ krmných směsí od směsí s přínosně vysokou koncentrací živin.
Pro hříbata, březí a kojící klisny by mělo být v celé denní krmné dávce 100 – 200 mg tokoferolů na 100 kg živé hmotnosti, pro koně v intenzivním tréninku až 400 mg na 100 kg živé hmotnosti. Pro obvyklý amatérský chov dospělých koní postačuje 100 mg tokoferolů na 100 kg živé hmotnosti. Tato potřeba může být hrazena z kvalitního pastevního porostu. Vitamín se ukládá do nevelké zásoby v tukové tkáni. Pro jeho plné využití je ale nutný přídavek krmných olejů, protože se bez nich hůře vstřebává. Předávkování v těchto relacích nehrozí. Komplikace nastávají až u hranice 2 000 mg na 100 kg živé hmotnosti, kdy dochází ke zhoršenému vstřebávání vitamínu K. Zmiňovaná relace se selenem je vhodná zejména u hříbat a odpovídá poměru 200 mg E vitaminu na 0,1 mg selenu. U vyšších dávek vitamínu ale selen navyšujeme podle doporučených norem.
E vitamin je termorezistentní do 200 oC, rychle jej rozkládá jej kyslík a světlo, konkrétně UV paprsky. Má také relativně krátký poločas rozpadu značně závislý na prostředí skladování krmiv. Silně a účinně jej rozkládají žluklé tuky. V krmných směsích s dlouhou dobou trvanlivosti, což obchodníci většinou vyžadují (to se týká například směsí pro psy), je chráněn antioxidačními přísadami.
Vitamín K je sice lipofilní, ale koně jej mají dostatek díky syntéze střevní mikroflórou. Jen při závažných dietetických poruchách a léčbě antibiotiky jej musíme dodávat. Hříbata s nerozvinutou mikroflórou jej dostávají v mléce. Vitamin K může blokovat kumarin obsažený v travině tomce vonné, svízeli vonném a divizně. Velmi nebezpečná je po této stránce komonice bílá (Melilotusalbus), která obsahuje závažné množství kumarinu a její příjem může způsobit vnější i vnitřní krvácení. Někdy je vitamín K doplňován jako prevence proti syndromu krvácení z nosu při fyzické a psychické zátěži. Spojení menšího množství objemného krmiva ve vrcholovém tréninku a stres i fyzická námaha mohou snižovat jeho mikrobiální syntézu, ale nelze tvrdit, že přídavek vitamínu K je spolehlivým či účinným řešením. Předávkování a toxické působení je reálné při dávce přes 2 mg na 1 kg živé hmotnosti. Vitamín K rozkládá kyslík a světlo.
Lipofilní vitamíny jsou námětem k zamyšlení pro ty, kdo zarputile razí zásadu, že koni stačí pastva, seno a oves. Týká se to, bohužel a kupodivu, i zkušených chovatelů koní!