II. část: Od počátku tlustého střeva
Slepé a tlusté střevo jsou základním orgánem mikrobiálního trávení. Bakterie ve slepé části žaludku a mikroflóra tenkého střeva mají pomocnou funkci při rozkladu disacharidů. Mikroflóra slepého a tlustého střeva umožňuje koním využít energii uloženou ve složitých cukrech, škrobu a vláknině, ale musíme počítat i se sacharózou a laktózou. Proces využití vlákniny mikrobiálním trávením u býložravců je jeden ze základních principů života na zemi. Až na nepatrné výjimky nedokáží živočichové rozkládat vlákninu vlastními enzymy.
V současné výživě zvířat, zejména u skotu, se energetický potenciál vlákniny definuje pro laika značně složitě. U praktického chovu koní si vystačíme s tradičním rozlišením typů vlákniny podle stupně jejího zdřevnatění (lignifikace) či vývojového stádia rostlin (fenofáze). Rozeznáváme pektiny, které velmi snadno rozložitelné, dále hemicelulózu, která se také moc nebrání. Celulóza je pro bachory a slepá střeva tím pravým ořechovým, ale jednoduchý trávicí trakt s ní ani nehne. Přesto ji potřebuje, alespoň pro posun tráveniny. A také čistí sliznici střeva a tím umožňuje resorpci živin. Hrubá vláknina lignin je nedostupná i pro mikroflóru. Ve většině krmiv jsou tyto podíly promíchány a rozhodující je převládající složka.
Slepé střevo je obdobou fermentační nádoby. Fermentace probíhá díky enzymům mikroflóry, která je obdobou obsahu bachoru přežvýkavců. Základním procesem je uvolnění vazeb vlákniny a rozklad na glukózu. Tyto enzymy produkují pouze specifické celulolytické bakterie. Glukóza ale není konečným produktem k resorpci, ale potravou nebo spíše energií pro život mikroflóry a dále je mikrobiální činností přeměněna na těkavé mastné kyseliny, konečný energetický produktem pro výživu koně. Ty procházejí přes stěnu střeva do sítě vlásečnic a jsou dále prostřednictvím jaterní tkáně. Aby mikrobiální fermentace probíhala skutečně správně, musí být ve střevě také správné prostředí. Základní faktor je dán kyselostí, vyjadřovanou jako pH, číselnou hodnotou 6,5 – 7,5 neboli slabě zásadité prostředí. Toto číslo nás začne zajímat až při závažných dietetických či zdravotních obtížích, když je prostředí nějak narušeno.
Jeho dalším základem je rovnováha mezi druhy mikroflóry. Pokud převládnou nad bakteriemi celulolytickými bakterie amylolytické, rozkládající škrob, je malér na cestě. Mikroflóru získá hříbě od matky konzumací jejího trusu. A dál se rozvíjí podle kvality výživy a správného krmení. Amylolytickým bakteriím se bude dobře dařit, když z tenkého střeva bude přicházet nadbytek škrobu. A úplně stejně jako v žaludku a tenkém střevě budou škrob rozkládat na kyselinu mléčnou a plyny. Kyselina mléčná postupně okyselí střevní prostředí, sníží počet hodných a pilných celulolytických bakterií i účinnost fermentace vlákniny a dříve nebo později se v těchto podmínkách prosadí a rozmnoží patogeny. Jedním z nejznámějších následků je schvácení kopyt, nejobvyklejší koliky, řídký až vodnatý trus a průjmy. Opakem této situace je nadbytek hrubé, silně zdřevnatělé (lignifikované) vlákniny. Tedy slámy, velmi pozdě sklizeného sena, plev a slupek. Tuto vlákninu mikroflóra střev rozložit neumí. Dá se říci, že pak hladoví a energeticky hladoví i kůň. Následkem může být zácpa střev.
Menší, přiměřené množství jednoduchých cukrů považujeme za tzv. pohotovou energii, po které rády sáhnou i prospěšné, vlákninu fermentující bakterie. Někdy uvažujeme o přídavcích nejlépe dosažitelných cukrů, zvaných disacharidy. Je to známý řepný cukr. Ten je štěpen už v tenkém střevě, ale kdy by chtěl na tomto cukru stavět energetickou výživu, musel by znát obsah jednoduchých cukrů, disacharidů i škrobu v celé krmné dávce a umět posoudit, kolik škrobu se stihlo rozložit už v tenkém střevě. Jinak by mohl do tlustého střeva poslat nebezpečný nadbytek cukrů. Enzym štěpící tyto cukry je aktivní až cca od 7. měsíce věku. Neboli, hříbě dostane tyto cukry v plné dávce do slepého a tlustého střeva.
Další zajímavou možností je mléčný cukr, obsažený v např. syrovátce. Tady je to s věkem naopak. Krátce po ukončení sání se příslušný enzym vytrácí a laktóza přechází do tlustého střeva. Rozumné maximum, které střevnímu prostředí neuškodí, je 0,8 g na 1 kg ž. hm. (sušená syrovátka obsahuje 45 – 50% cukrů, melasy 40 – 50%).
Enzymy mikroflóry rozkládají také vazbu minerálních látek v obilovinách. Ale pro koně je tu háček. I když obiloviny a mlýnské produkty považujeme za vydatný zdroj fosforu, musí se z této (fytátové) vazby napřed uvolnit a to se děje až ve slepém střevě. Ale jeho stěna neumí uvolněný fosfor plně resorbovat. Proto fosfor i další makro a mikroprvky dodáváme v krmných či minerálních směsích. Mohou pak být účinně a spolehlivě resorbovány v počátečních partiích tenkého střeva.
Mikroflóra dále produkuje vitaminy skupiny B, které také nazýváme vodorozpustné a jediný ze skupiny vitaminů rozpustných v tucích – vit. K. Teoreticky je tedy potřeba těchto potřeba takto hrazena. Či spíše, kdysi byla, v podmínkách původního života koní a jejich pohybových a ostatních nároků. V naší době jen nedochází k závažným nedostatkům. Nelze se ale spolehnout na vit. B12 vzhledem k jeho komponentu kobaltu, kyselinu listovou při absenci pastvy a z praxe je znát, že nebývá v dostatečné míře syntetizován biotin. Dobře víme, že přirozené a pradávné prostředí života koní je s dnešními nesrovnatelné, zejména pro koně v intenzivním tréninku. Příčinou nedostatku B vitaminů je také snížená dávka objemných krmiv a větší množství koncentrátů. Ve skutečnosti musíme brát v úvahu ne zcela dostatečnou činnost mikroflóry, ovlivněnou také řadou cizorodých látek v krmivech i ze životního prostředí. Rozumný chovatel koní se proto neohání naivní větou, že koni stačí seno či pastva a oves. Doplněk správně sestavené krmné směsi je vždy namístě, kvalitou i dávkováním přizpůsobený věku koně, reprodukční situaci a hlavně pracovní zátěži.
Pro výživu a krmení koní je podstatný správný poměr objemného krmiva vůči koncentrátům, pořadí komponentů krmné dávky a rozložení krmení během dne v závislosti na pracovní zátěži, věku a reprodukčním stádiu. Tyto jednoduché zásady ale nebývají vždy dodrženy a přitom jsou zásadním předpokladem zdravých poměrů v trávicím traktu.
Má se chovatel koní o tak složité a v koni hluboce skryté procesy zajímat? Nemusí, ale měl by. Jejich pochopení je vodítkem k dodržení dietetických zásad a denního režimu koně, zejména časového rozložení krmení. A hlavně, nejlepší, nejúčinnější prevencí kolikových onemocnění. A samozřejmě předpokladem co nejlepšího pracovním či sportovního výkonu koně.