Pokud se dostanete do „byznysu“ kolem krmiv pro hospodářská nebo domácí zvířata, setkáte se s širokým spektrem lidí. Brzo odhalíte, kolik zvláštních názorů, velmi samorostlých teorií a osobitých přístupů k výživě a krmení existuje.
První fenomén znalostí o výživě praví. Stal jsem se majitelem zvířete. Od tohoto momentu vím úplně nejlépe a sám od sebe, jak a čím krmit, kolik a kdy. Běda tomu, kdo by mi chtěl pomoci, poradit, nebo nabídnout něco jiného, než jsem už vybral. Další fenomén se jmenuje antropomorfizace čili polidštění: co voní, chutná a líbí se mě, zákonitě bude vyhovovat mému zvířeti. Nesmysl? Nikdy jsem krmiva nevybíral podle obalu a ceny? Dávám přednost voňavým a barevným müsli? Pravda, koně v přírodním prostředí měli vždy na výběr řadu chutí a aromat. Jen jejich vnímání je úplně jiné než naše, o rozdílnosti enzymatického a trávicího systému nemluvě.
Tvrzení, že granule jsou pro krávy a prasata! Granulace je technologický proces, který umožní spolehlivě a hlavně homogenně spojit všechny podíly směsi. Obsah je vždy (ze zákona povinně) uveden na etiketě. Kromě hlavních živin tu jsou velmi přesně definovány vitamíny, mikroprvky a biologicky účinné látky. A stejný obsah živin je tu vždy podstatně levnější, než u jiných, zbytečně atraktivních úprav.
Všechno, co potřebuji vědět, najdu na internetu! Ano, na internetu je skutečně vše. Každá debata se tu vede kvalifikovaně, zdvořile a slušně. Opisuje se důsledně i s chybami a nesmysly. Paradox je, že najít a odlišit skutečně informačně hodnotný server není pro začínajícího chovatele snadné. Když jsme u informací a teorie, existuje mnoho solidních publikací, byť se obtížně opatřují. Hledejme zkušenosti z našich podmínek. Nevadí, že jsou staršího data. Tradici chovu koní socializmus a kolektivizace zemědělství téměř zničila, jezdecký sport málem zanikl. Kolik znalostí a hlubokých, generacemi chovatelů ověřených zkušeností zaniklo s koncem vojenského chovu koní. Jejich zbývající zlomky jsou hodnotnější, než některé „vygooglené“ bláboly.
Krmiva ze zahraničí a zámoří jsou vždy lepší než naše. Podmínka spočívá v tradici i dojmu větší pečlivosti na západ od nás. Ale všude dělají lidé chyby, všude je zisk na předních místech. Snad právě tam víc platíme za značku, reklamu i distribuci.
Chovatelské podmínky jsou v Irsku, Anglii, Francii či na americkém kontinentu zcela jiné. Kde jsou pastviny na výborných půdách (hlubokých a živinově bohatých), hnojených a pečlivě ošetřovaných, budou doplňková krmiva nutně postavena zcela jinak, než u nás. Většina českých výrobců pracuje skutečně na míru našich podmínek, umí vyjít chovateli prospěšně vstříc.
Fyziologie a anatomie, chemie a biochemie, to je k ničemu. Pravda je, že to jsou skutečně náročné a pro většinu z nás leckdy nudné vědy. Ale cesta k úspěchu vždy vede i přes teoretickou kvalifikaci. Základní přehled o fungování trávicího traktu je první a nejlepší prevencí před dietetickými chybami – a koni při nich skutečně může jít o život.
Prodejci a poradci jsou obtížný hmyz, vpálí mi vždy to nejdražší, řídí se jen svým prospěchem. Veliká pravda… Nebo ne? Ano, jsme zcela přesyceni a nemile obtěžováni spoustou více či méně cílené reklamy, řadou zbytečných nabídek a také podvodných jednání. Tak to zkusme odlišit. Obchodník se musí starat o své živobytí, jeho odměna je vždy závislá na obratu zboží. Kromě toho, konkurence nespí a tak vymýšlí fígle, jak jiné předstihnout. Někdy jsou ve prospěch zákazníka, někdy hlavně pro prodejce. To je fakt. Jenže, součást práce obchodníka by měl být i poradenský servis. A to je potíž. Lidí, kteří spojují obchodní talent a solidní vystupování s doopravdy hlubokými a také praktickými znalostmi našeho oboru, je opravdu málo. Ve skutečnosti to jsou dvě kvalifikace, dvě úplně odlišné činnosti. Ideální by bylo, kdyby obchodník udělal finančně zajímavou nabídku a potom by chovatele navštívil poradce a nastavil klientovi podmínky přesně tak, jak jeho chov potřebuje. A my chovatelé máme jednu malou, nepěknou vlastnost. Naprosto nesnášíme, když nám někdo (třebas skutečný profesionál) ukazuje a vysvětluje, co můžeme dělat lépe, levněji, co se nepovedlo a proč. Ale chovatel jakýchkoliv zvířat přece nemůže obsáhnout všechny znalosti o plemenitbě a genetice, podmínkách chovu i welfare, zoohygieně a veterinární prevenci, výživě a krmení, legislativě… Proto chovatel (majitel, trenér), zahlcený všemi povinnostmi a složitostmi nemá čas a většinu návštěv odmítá nebo leckdy užitečné popovídání a možnost odborně přínosné spolupráce odmítne nebo zkrátí. Je to takový začarovaný kruh. I když, kus pravdy má, těch nabídek je doopravdy mnoho.
Chovatel by měl být otevřený praktickým i teoretickým poznatkům. Kritický k sobě i k okolí. Ale bez odborné kvalifikace podnikat nejde a u zvířat to platí dvojnásob.