Plevele, nežádoucí a toxické byliny jsou významným rizikem v ryze extenzivních podmínkách. Jejich objevení a likvidace přímo souvisí s péčí o pastviny. Základem jejich likvidace je vysečení nedopasků. Pokud nejsou na pastvinu vyváženy nekvalitní komposty pozůstávající z odpadů čističek semen a okolí pastvin je přiměřeně kultivováno, bývá jejich výskyt v porostu dobře ošetřované pastviny přijatelný.
Plevely na pastvině likvidujeme několika způsoby:
- Průběžným vysečením nedopasků - na menších pastvinách není základní pastevcovo vybavení flétna či fujara, ale kosa. Neboli, bez kosy na pastvisko nelez.
- Optimálním vypasením a výškou pokosu - koně se chovají k pastevnímu porostu značně devastačně. Vybírají si jen jim chutnající trávy a tak dávají možnost nežádoucím druhům a plevelům k zesílení a generativnímu i vegetativnímu množení. Zejména nízké plevele (jitrocel, smetanky) se pak snadno v porostu rozšíří. Vytrhávají pysky a zuby výhonky i pupeny, občas i s kořeny. Jednostranné spásání porostu neprospívá.
Pro jeho zachování potřebujeme kosu nebo žací lištu. Nebo ne stejné pastvině paseme skot. Ovce raději ne, neboť ty mají podobný způsob pasení. Rozvoji plevelů přispívají i nezvykle mírné zimy. Jednoleté plevely obvykle vymrzají, ale v současném klimatu zůstávají v porostu a na jaře se rychle obnovují z kořenů a oddenků. Sečeme-li pastevní porost, pro údržbu nebo na seno, výška pokosu by neměla být nižší než 5 cm. - Selektivní herbicidy - Když je plevelů příliš nebo se objevují jedovaté byliny, nezbývá než sáhnout k selektivním herbicidům. Vzbudíme tím vášnivý nesouhlas samozvaných ekologů (ovšem – pozor, v chráněných krajinných oblastech je zve stát a končí legrace), ale je třeba uvědomit si, co je menší zlo. Pokud dodržíme metodiku včetně ochranné lhůty, je to prospěšné a rozumné řešení.
Agrotechnika – vláčet, smykovat nebo válet?
- Vláčení lehkými branami rozhrnuje organické zbytky. Tedy kejdu a exkrementy, také rovnoměrně rozhrne či odstraní i zbytky trav či plevelů po vysečení. Kladným účinkem vláčení je narušení mechů a snížení podílu stařiny. Přispívá k provzdušnění půdy, urychluje mineralizaci organických zbytků. Přímo podporuje odnožování vojtěšek. Ale částečně poškozuje žádoucí traviny a silně většinu dvouděložných bylin. Vláčení pastviny mělkými branami je nezbytné při doséváním a také po aplikaci kejdy. Lze na ně hledět i tak, že nevýhody, tedy narušení travního drnu je výrazné negativum a na pastvině má vláčení jen pomocný význam. Provádět by se mělo podle stavu porostu a typu půdy brzo na jaře a pozdě na podzim.
- Smykování umožní rozvrstvení navezené kejdy i exkrementů, které způsobují vyhnívání trav a usnadňují rozvoj některých parazitů. Částečně omezuje dvouděložné plevele. V podmínkách dobře zapojených silných porostů je vhodnější než vláčení.
- Válení je opatření k utužení půdy. Půdu luk a pastvin je ale třeba naopak spíše provzdušnit. Musí se provést po výsevu trav. Jako speciální agrotechnický zásah prospívá jetelům.
Úvahu o vhodnosti těchto zásahů vždy ponechme zkušenému agronomovi, který zná charakteristiku místních podmínek.
Hnojit nebo nehnojit? Neboli výživa rostlin.
Minerální hnojiva. Umí si chovatelé položit rovnítko mezi výživu rostlin a ubývání živin v půdě? Louka a pastvina není živé perpetuum mobile. Hnojení luk a pastvin je legislativně omezeno. (Nařízení vlády č. 103/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon 254/2001, Sb.tzv. vodní zákon, zákon č. 150/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb.).
Louky a pastviny s extenzivním využitím, 1x posečení na seno a 1x spasení, s předpokládaným výnosem v sušině 1,5 – 2 t/ha není nutné přihnojovat žádnou ze základních živin (N, P, K, Mg). Intenzivní využívání pastvin, 3 – 4 seče nebo stálá pastva s možným výnosem v sušině 5 – 9 t/ha znamená nutnost přihnojení 60 – 160 kg N /ha. Potřeba fosforu je dána rovněž intenzitou využívání a také podílem jetelovin. Jestliže jeteloviny dokáží vázat a využít ke své výživě vzdušný dusík, čímž snižují potřebu hnojení dusíkem při významnějším zastoupení v porostu, potřebu fosforu naopak zvyšují. Potřeba fosforu se podle intenzity využití a podílu jetelovin pohybuje mezi 20 – 70 kg P/ha.
Hnojení hořčíkem se podceňuje a přitom má vliv na kvalitu porostu i jeho výživné hodnoty. Zejména počátkem pastevního období je v zelené hmotě hořčíku nedostatek (riziko pastevní tetanie). Potřeba hořčíku se podle intenzity využití pohybuje mezi 20 – 40 kg Mg/ha. Draslíkem přihnojujeme až po první seči nebo po prvním spasení. Potřeba draslíku je velmi variabilní a podle typu půdy a intenzity využití se pohybuje od 40 do 100 kg K/ha. Vápnění je nutné na kyselejších půdách (pH nižší než 5) a při vysokých dávkách dusíku při intenzivním využívání. Dávka je 0,8 – 1 t CaO/ha.
Používání statkových hnojiv vyžaduje ještě víc rozvahy a pečlivosti. Hnůj musí být vyzrálý, bez dlouhé slámy či jejího podílu vůbec. Kejda a močůvka musí být skladována dlouhou dobu (močůvka nejméně 6 měsíců), aby se potlačily infekční bakterie (E. coli, Salmonella) nebo parazité. Močůvka má relativně významný obsah dusíku a draslíku. Obsahuje látky se stimulačním účinkem na rostliny. V podmínkách pícninářství je možné použít ji mimo vegetaci, ale ne na zmrzlou půdu nebo na sníh. Popřípadě po seči. Kejda je částečně prokvašená směs pevných a tekutých výkalů hospodářských zvířat zředěná vodou z bezstelivových provozů. Živiny obsažené v kejdě jsou pro rostliny snadno využitelné. Kejda je dobrým zdrojem organické hmoty. Aplikace kejdy na trvalé travní porosty je klasický způsob jejího využití. K využívání statkových hnojiv je třeba dobře se seznámit s místními podmínkami a legislativními úpravami.
Uvedené hodnoty a doporučení znamenají jen vymezení obecných potřeb. Typickému chovateli koní tyto hodnoty a informaci mnoho nepoví, pro praktika agronoma jsou příliš povšechné. Měly by však stačit k uvědomění o potřebách luk a pastvin. Majitel pastvin by měl sledovat stav živin a pH půd. Každá oblast je dík geologickému původu půd, nadmořskou výškou a klimatem jedinečná a vyžaduje specifický přístup. Smutné je, že výživa luk a pastvin rozhodně není u chovatele koní prioritou. Rádi hovoříme o pastvinách a loukách v chovatelsky vyspělých zemích, o účinné a rychlé regeneraci koní či nápravě drobných zranění na dobré pastvině. Pod své nohy na našich loukách a pastvinách se ale díváme jen málokdy.