Prožíváme s našimi chytrými a rychlými přáteli druhý měsíc přece jen poněkud nezvyklého jara. Spíše letní než jarní teploty neumožní při současném suchu plně využít výnosový potenciál luk a pastvin. Kromě toho, rychlejší vývoj trav mohl zaskočit ty, kteří jsou závislí na sklizni a konzervaci zelené hmoty ve službě. Tak alespoň zavadání a sušení, ať už na seno či senáž, proběhlo rychle a spolehlivě. Do tradičního fenoménu Medardových dešťů nám zbývá ještě týden (Medardova kápě, 40 dní kape). Snad nám přispěje trochou vody na přeschlé louky, a mimochodem, je patronem sedláků, pastýřů, meteorologů, sládků a vinařů. Lidé se k němu modlili za suché počasí při senoseči, za úrodu polí a vinic, pomáhá také proti choromyslnosti. Prý mají jeho sošku v parlamentu…
Ale vážně. Suché klima nám snížilo nebo sníží výnosy zelené hmoty. První seče ale rozhodně vypadají dobře, a kdo měl malé zásoby sena, oddechl si. Druhé a třetí seče ale pravděpodobné sucho jistě poznamená, jak ve výnosu, tak v kvalitě, tedy v obsahu živin. Suchu nejlépe odolávají ovsík vyvýšený, sveřep bezbranný, kostřava rákosovitá a srha. Omezuje ale bojínky, jílky, kostřavu rákosovitou, lipnice, psárku, psineček a hlavně jetele.
Koně máme na pastvě, na nejlepším možném a hlavně přirozeném způsobu chovu i krmení. Přesto ani pastva nesmí uspat naši pozornost, příroda nedá nic zadarmo a nebezpečí číhají i v krásném 
pastevním porostu. Prvním, relativně nejmenším rizikem či spíše nevýhodou je rychlý vývoj zelené hmoty. Šťavnaté mladé porosty si své výborné výživné hodnoty udrží cca čtrnáct dní, ubývá bílkovin a zvyšuje se obsah vlákniny. Pro klisny v laktaci a hříbata jsou vhodné porosty mezi stádiem sloupkování do ukončeného vymetání, naopak pro koně nad tři roky po ukončeném metání do počátku květu až květu. Příměs jetelovin zvyšuje obsah bílkovin a tak takový porost považujeme za dobře výživný i ve starší fenofázi. Mikroflóra trávicího traktu si na tyto změny navyká, koně bychom ohrozili pouze tehdy, pokud bychom ze dne na den přehnali ze staršího porostu na obrůstající plochu s vyšším podílem jetelovin. Ale to lze preventivně řešit zkrmením sena před vyháněním. Pokud jsou koně na jednom velkém stanovišti stále a celý den, průběžně se stádiu porostu přizpůsobí.
Zcela vážně musíme brát houbová onemocnění trav (plísně). Obecně jsou vůči nim nejvíce náchylné jílky a jejich hybridy. Jílek mnohokvětý právě při nedostatku vláhy vytvoří málo listů a brzy metá. V tomto stádiu bývá napaden plísněmi, což kromě obsahu mykotoxinů způsobuje nízký výnos a mizernou výživnou hodnotu. Jílek vytrvalý je citlivý vůči nejčastější a hospodářsky nejzávažnější plísni sněžné. Toto onemocnění likviduje porosty. Lipnice luční trpí mnoha druhy rzí. Mezi závažné houbové choroby trav patří padlí travní. Projeví se bělavým či moučnatým povlakem na spodních patrech listů, více v přehoustlých porostech. Námelovitost trav vytváří 1 – 2 cm velká sklerocia, rostliny se infikují během chladného a vlhkého počasí, spory přenáší hmyz. Vytváří významné a nebezpečné alkaloidy, známé jako deriváty kyseliny lysergové. Mimochodem, řada zvěrstev středověké církve končící upalováním lidí měla záminku či původ v konzumaci obilí napadeném právě námelem (paličkovicí nachovou). Pouze pod mikroskopem lze rozeznat houbová vlákna endofytech hub Neotyphodium ssp., které napadají kostřavy a jílek vytrvalý. Vytváří mykotoxiny. Dusivá plísnivost trav vytváří bělavá až našedlé povlaky. Do rostlin proniká řeznými ranami po seči a rovněž vytváří mykotoxiny. Sušení na seno a senážování mykotoxiny neničí – jen zastaví jejich produkci
Prevencí houbových onemocnění porostů je výběr druhů trav podle stanoviště, optimální výsevek a údržba - základní agrotechnická opatření, tedy smykování a sečení nedopasků.
Technika kosení ovlivňuje pronikání patogenů do trav. Žací liška je ostrá, má hladký řez, ale rotační typy žacích mechanizmů způsobuje řez roztřepený a kromě toho poškozuje drn. Vzniklými poraněními do rostlin snadno pronikají patogeny a zpomaluje se také obrůst a snižuje výnos.
Další ochranou je výživa (hnojení) a vhodně zvolené fungicidy. To je však potíž vzhledem k řadě ochranářských opatření. Samotná legislativa ošetřování, spásání a kosení lučních porostů je z větší části nesmyslná a jde proti kvalitě porostů i výživě zvířat. Dokonce i proti původní myšlence. Zákaz sečení a pasení v první části vegetace v horských oblastech z důvodu podpory chřástala změní porost tak, že se v něm nemůže pohybovat ani dospělý chřástal, natož kuřata. Je to však zákon a každý pěstitel musí proto uvážit škody na porostech nebo výši sankcí. Aplikaci opatření vyplývající z nutných agrotechnických zásahů přinášející možnost sankcí proto počítejme mezi rizika patřící k pastvě.
Další ohrožení mohou způsobit toxické rostliny a cizopasníci, ale o tom zase příště.