Koně a pamlsky, jde to dohromady nebo ne? Odměna koni za vydařený cvik, vyřešení určité situace, dárek při shledání a rozloučení je vždy kompromis mezi radostí darujícího a spokojeností obdarovaného. A také vždy drobným úkrokem do antropomorfizace neboli posuzováním zvířete z pozice člověka, přitom pro zvíře může mít daná situace zcela jiný význam. Pokud se se psem rozdělíme o pokrm a jíme zároveň s ním, znamená to pro něj, že je hierarchicky minimálně na naší úrovni. A to může mít spolu s dalšími chybami nepříjemné až nebezpečné následky. Vraťme se ke koním. Dobře zvolený pamlsek je pro ně příjemná událost bez vedlejších vlivů. Pokud má být odměna skutečně odměnou, tak ihned po cviku, a platí to i pro trest.
Nejčastěji podáváme jablko, mrkev, suchý chleba, za méně vhodný považujeme cukr. Spolehlivá jsou sladce voňavá koření jako anýz, ale uspějeme i s česnekem. Pamlsek či výrazné chuti a vůně mohou mít i jinou funkci. Jahodový sirup překryje chuť hořkých pivovarských kvasnic, mnoho chovatelů nedá dopustit na med a to nejen jako ideální, čistou energii. Příměsi zchutňovadel pomohou při výživě špatně krmitelných koní, jen je třeba najít „jejich chuť“.
Ale pozor, příklad se psy nebyl jen plácnutí do vody. I mezi koňmi ve stádě je hierarchie, jako většina stádních zvířat bojují o vyšší pozice. I jezdec, majitel nebo ošetřovatel znamená pro koně jen hierarchický stupeň a při příliš častém podávání pamlsků je mohou někteří jedinci razantně vyžadovat. A kdo má koně ve výběhu v místě velkého pohybu lidí, stane se na podávání pamlsků brzo alergický. Nebezpečí se skrývá v rychlém a spontánním kvasném procesu v první části žaludku, kde bakterie zpracují nadbytečné cukry na plyny a kyselinu mléčnou, což je pro koně vždy špatné. Nevinné pečivo, jablka, ale hlavně dětské sladkosti mohou koni přivodit koliky a další obtíže. Dostane-li se nadbytečné množství pamlsků s hůře rozložitelnými cukry až do slepého střeva, může narušit rovnováhu prostředí a způsobit schvácení kopyt (laminitidu).
Jiná stránka podávání pamlsků a doplňků spočívá ve zdravotním vylepšení krmných směsí a doplňkových krmiv vůbec. Tady jsme na pevnější půdě, protože jsme alespoň pány situace a do žlabu se dostane jen to a tolik, jak uznáme za vhodné. Ale i tady mějme rozumnou úvahu. Řada výrobců deklaruje doplnění bylin s léčivým účinkem či zaručeným zdravotním efektem, který má působit stejně, jako na člověka. Obrňme se pochybnostmi. První spočívá v rozdílnosti metabolizmu koně a člověka.
Nevěřme, že všechny rostlinné přípravky nebo dokonce léky, jejichž kladné působení na člověka se má za jisté, bude stejně působit na metabolizmus a imunitní systém koně. Ostatně, ani tradiční rostlinná lékárna není zcela bez pochyb. Množství účinné látky v rostlinných drogách kolísá, záleží na prostředí a době sklizně i úpravě a konzervaci. Žádný lék, ani ten z rostlin, není bez vedlejších účinků. Z většiny rostlinných drog je třeba dělat čaje či nálevy s přesně danou teplotou a dobou vyluhování. A dávkování? Neznámé. Účinek, který nám výrobce předkládá k uvěření je ve hvězdách a to i obsah oné rostlinné substance samotné. Ano, je v doplňku přítomna, ale kdyby to bylo jen setinou procenta, může její obsah uvádět ve složení. A veliký paradox na závěr - ze zákona o krmivech nelze na etiketě výrobku uvést zdravotní působení krmiva. Takže není ani možnost deklarovat skutečné a seriózní působení řady účinných doplňků. Považujme proto přítomnost většiny „lidských“ bylinek a koření za krátkodobý a průhledný reklamní fígl. Přesto rozum do hrsti - na metabolizmus koní nezpochybnitelně kladně řada rostlinných látek skutečně působí.
Vraťme se k počáteční úvaze: pamlsky ano, ale jen občas. Zkusme raději věnovat pozornost něčemu lepšímu. Příroda toho umí skutečně hodně. 
Nejznámější a prokazatelně účinné látky zvané obsahuje semeno ostropestřce mariánského (Silybum marianum). Působí zejména na jaterní tkáň a podstatně zvyšuje její schopnost regenerace i při velmi vysoké metabolické zátěži. Přípravky působí kladně na všechny druhy hospodářských zvířat, jednoduše řečeno, od drůbeže po dojený skot. A využívají se v humánní lékařské praxi. U koní při vysoké tréninkové zátěži je vhodné využívat je nikoliv pouze po ukončení sezony jako regenerační období, ale během celé doby tréninku. Ale je tu háček - plnou účinnost lze dosáhnout pouze technologickým procesem, který odděluje olej od semene. Teprve výlisek je podroben technologické úpravě k plné účinnosti. Domácí kuchyňské metody úpravy semene k plnému účinku nevedou.
Kvasinky Yea-sacc (Saccharomyces cerevisiae), mutace pivovarských kvasinek žijících v anaerobním prostředí dokáže velmi účinně „vychytat“ nadbytečné cukry v tlustém a slepém střevě, zabránit tím fermentaci ve prospěch kyseliny mléčné, posunu pH ve střevech a následně vzniku prostředí, ve kterém si medí patogenní bakterie, produkující řadu toxinů, schopných dostat se až ke kopytní kosti. Schválně, co tam asi provedou? Kromě toho pomáhají s adaptací na nové krmivo, přepravním stresem, zlepšují účinnost krmné dávky s nedostatkem objemu (to je záležitost vysoké koncentrace živin v intenzivním tréninku).
Víceméně z přírodního prostředí pochází většina vyvazovačů mykotoxinů. O reálném riziku jejich přítomnosti v krmivech nepochybujme (zejména jako následku působení srážek během žní i doby sklizně sena). Vyvazovače, jak naznačuje název, převedou většinu mykotoxinů (množství i druhů) do nerozpustných komplexů a ty defekací odchází pryč. V krmivech pro koně je třeba používat ty nejkvalitnější, protože trávení koně je relativně rychlé a s detoxikací nepomáhá mikroflóra jako u přežvýkavců.
Tato trojice doplňků by měla být v každé krmné směsi. Na naše koně působí spousta vlivů, které nevidíme, netušíme a buďme k sobě upřímní – některé komplikace nepředvídá ani chovatel koní z povolání.
Rozumná prevence je lepší než zmlsaný kůň!