Kůň má po celý svůj vývoj a existenci před domestikací zcela charakteristický způsob příjmu potravy. Zjednodušeně by se dalo říci, že krmivo přijímá pomalu a téměř stále, příjem střídá s pohybem a odpočinkem.
Koňovití jsou býložravci s mikrobiálním trávením ve slepém a tlustém střevě. Energetický zisk z mikrobiálního trávení sice nepřevažuje nad enzymatickým trávením v žaludku a tenkém střevě, přesto je pro koně životně důležitý a jeho závažné poruchy nejsou slučitelné se životem. Mikrobiální trávení je jedinečný výsledek práce konstrukční kanceláře přírody. Na všech zelených světových plochách, ať už se jmenují louky, stepi, savany či pampy jsou asimilací trav vzniklé cukry zaklety do složitých řetězců, na které je pouhý žaludek a střevo živočichů prostě krátký, a to vlastně doslova. Ony řetězce se jmenují vláknina a trávicí enzymy živočichů, vybavených pouze žaludkem, tenkým a tlustým střevem je nedokážou rozložit. Býložravci si přibrali pomocníky. Víme, že se jedná o tisíce druhů bakterií, prvoků a hub. Dokáží nejen rozštěpit vlákninu na původní složky, ale také produkovat enzymy, vitamíny a vůbec řadu biologicky cenných látek. 
Rozklad vlákniny (u koňovitých) probíhá ve slepém a tlustém střevě jako fermentace za vzniku kyseliny mléčné, jednoduchých cukrů a plynů – převážně oxidu uhličitého a částečně metanu. Jednoduché cukry využije mikroflóra pro potřeby svých energetických pochodů, neboli pro svou osobní potřebu, jak se kdysi psávalo v soudničkách. Z cukrů vytvoří těkavé mastné kyseliny, které se vstřebají do krve proudící ve vlásečnicích, kterými je protkána stěna tlustého a slepého střeva. Z mastných kyselin se dále, převážně v jaterní tkáni tvoří tuky – a to je pak nějakého divení, když koně přes zimu (když víceméně odpočívají) z pouhého sena přiberou podstatnou vrstvu podkožního tuku. Celá ta drobná, druhově rozdílná, ale nesmírně pilná a užitečná společnost žijící ve slepém a tlustém střevu má jednu významnou společnou vlastnost. Je velmi konzervativní. Jakákoliv změna krmiva je hluboce znechutí – vlastně jim vezme chuť k jídlu i k životu. Ve střevech se nejen sníží pracovní tempo, ale dojde k významné změně prostředí. Jestli do změny vládla rovnováha, něco jako v ideálním a vyrovnaném parlamentu, což vlastně neznáme, tak se politické …, promiňte, jednotlivé druhy rozkmotří a začnou vítězit extremisté a populisté. V lepším případě trvá dost dlouho, než najdou shodu a umoudří se. V horším se dostane převahy – a teď už vážně – patogenním bakteriím, které využijí změny prostředí, nejčastěji kyselosti, které se nazývá změna pH. Rychle začnou produkovat své vlastní výtvory, nazývané pojmem způsobujícím mrazení v zádech: bakteriální enterotoxiny. A protože změna střevního prostředí poškodí i poměry ve střevní stěně, snadno prochází do krevního oběhu a mohou pak v organizmu provést mnoho nepříjemností. V nejméně závažném případě průjmy, pak zhoršení využívání energie, snížení pracovního výkonu, zpomalení růstu, snížení produkce mléka. U kojící klisny poškození funkční tkáně vemene, ale nejvíc je známá laminitida, neboli schvácení kopyt, různě intenzivní narušení specifické vrstvy, spojující kopyto a kopytní kost.
Zdá se, že jsme se trochu zapletli? Ano i ne.
Změna v krmivu, kterou mikroflóra nezvládne, se nazývá dietetická chyba. Nebo snad můžeme špatně krmit dlouho? I to se stává. Známým a obvyklým případem je podávání nadbytku obilovin. Škrob, kterého obiloviny obsahují zhruba polovinu, je také řetězec jednoduchých cukrů a pokud je ho zbytečně mnoho, nestačí se rozložit v tenkém střevě. Do prostředí mikrobiálního trávení pak přichází příliš mnoho škrobu, který unikl nedokonalému enzymatickému rozkladu. A to je ten zmíněný horší případ. Zdravotní komplikace můžeme očekávat s naprostou jistotou, probíhá přesně to, co je popsáno výše.
Vraťme se tedy k tomu, co koním radí matka příroda. Krmiva, které kůň přijme za den (říká se tomu krmná dávka) měníme jen tehdy, když je to skutečně nutné. Typickou a nutnou příležitostí je začátek nebo konec pastvy. Každá změna musí probíhat pomalu, pozvolně. I změna krmné směsi, ať už obiloviny, granulí nebo müsli by měla trvat cca 10 – 20 dní. I pořadí podávání jednotlivých částí krmné dávky má pro zdraví koně velký význam.
Krmení je vždy třeba začínat senem! Tím se uvede do činnosti spousta citlivých míst v trávicím traktu, která jej vybudí k pořádné práci. Podstata úspěšného nakrmení koně spočívá v tom, že své krmivo důkladně rozžvýká a prosliní. Ale na to musí mít čas a pohodu. Kromě toho má v sliznicích pysků, nozder i ústní dutiny spoustu čichových i chuťových buněk (receptorů) které mu radí, co žrát či ne.
Zmíněné mikrobiální trávení v tlustém a slepém střevě ale není jediným. Žaludek koně má pouze 1/3 plochy vybavenou účinnou sliznicí produkující trávicí enzymy. Ve většinové, přední části žaludku probíhá v nahromaděné potravě rovněž mikrobiální trávení. Zde se rozkládají lehce rozložitelné cukry a částečně bílkoviny. Produktem je opět kyselina mléčná, těkavé mastné kyseliny a plyny. Po promíchání obsahu žaludku s trávicími šťávami dojde k zastavení mikrobiálního trávení. Ale i zde se mohou rozvinout závažné poruchy. Pokud kůň přijme větší množství krmiva s lehce rozložitelnými cukry, začne intenzivní a rychlý fermentační proces se silným vývojem plynů. A opět hrozí závažné problémy.
Krmná dávka má být tedy sestavena ze sena nebo pastevního porostu, který ale není příliš mladý. Podle výkonu doplněna ovsem či ječmenem a kvalitní krmnou směsí. Kvalitní směs – to znamená skutečně hodnotné komponenty. Je zbytečné a pro chovatele neúnosně drahé, aby obsahovala oves, a zbytečně vysoký podíl objemných komponentů (otruby, úsušky, cukrovarské řízky). Živiny v nich obsažené podáme levněji a dieteticky příznivěji v senu nebo pastevním porostu.