Kůň má z pohledu člověka mnoho anatomických i fyziologických odlišností. Než si pořídíme jakékoliv zvíře, měli bychom o něm něco vědět. Nejlépe je začít s tím, v které části světa se kůň vyvíjel, jaké byly a jak se měnily jeho potravní možnosti. Jak žil skutečně přirozeně a jak se vyvíjela domestikace. S příjmem potravy souvisí pohyb za ní a nakonec bychom měli vzít do ruky anatomický atlas. Pro toho, kdo má skutečný vztah ke zvířatům, by to neměly být suchopárné a nezajímavé poznatky. Kdo to s chovem koní myslí skutečně vážně, bude mít vždycky po ruce učebnici fyziologie. Co tím získá? Třeba a mimo jiné to, že bude vědět, co skutečně znamená přirozený život koně a jak se mu v rozumných a reálných mezích přiblížit. Dobře rozezná líbivé, leč falešné reklamní fígle související s krmením. A ušetří hodně peněz za veterináře.
Způsob a příjem potravy je něco, co bychom měli z přirozeného života koně napodobit co možná nejvíc!
Víme, že v přirozenosti koně je střídat lehký pohyb s odpočinkem a pást se několikrát denně. Nejlépe mnohokrát. U zvěře volně žijící v naší přírodě tomu říkáme pastevní cykly a jejich počet je závislý na objemové kapacitě trávicího traktu. Pokud má zvěř klid a pohodu, může se pást skutečně tak často, jak potřebuje. Věřme, že podle pastevních cyklů třeba srnčí zvěře si můžeme, jak se říká, seřizovat hodinky. Pokud mají zmíněnou pohodu a klid. Pravidelnost krmení je ostatně základní požadavek úspěšného chovu všech hospodářských a domácích zvířat.
V chovu koní je zvykem dospělé koně do úrovně střední práce krmit dvakrát denně. Březím a kojícím klisnám a koním v tréninku dopřejeme většinou tři krmení denně. Jen hříbatům po odstavu bývá dopřáno opět krmení denně. Krmit dvakrát denně je sice zavedeno, ale je to dobré pro lidi, ne pro koně. Třikrát až čtyřikrát denně by měla být samozřejmost, stejně u hříbat jako u koní dospělých, pětkrát ve skutečně náročném tréninku.
Nastavení denního režimu co do počtu krmení, práce a odpočinku je pro zdraví koní zcela zásadní!
Den má 24 hodin a koně to ví. Jsou nejraději, když přestávka mezi ranním a večerní krmeními je deset hodin a noční přestávka 14 hodin. Do denní přestávky pak vkládáme třetí, polední krmení. Chovatelé koní z povolání začínají ve stáji ve velmi časných ranních hodinách. První dávka je vždy objemné krmivo, tedy seno. Po něm jádro či koncentrát a na závěr zase malé množství sena. Připomeňme si, že na příjem 1 kg sena dospělý kůň potřebuje cca 45 minut , zatímco na 1 kg obilovin nebo granulované směsi stačí 10 minut. Platí, že synonymem pojmu doba potřebná k příjmu krmiva je doba potřebná k jeho dokonalému rozžvýkání a proslinění. S příjmem, zejména suché potravy souvisí sekrece slin a proto je dostatečné napájení další podmínkou správného krmení. Kůň má mít denně k dispozici 4 – 5 % své živé hmotnosti, nebo 3 – 3,5 l vody na 1 kg přijaté sušiny krmiva.
Rozdělení krmiv při třech dávkách denně se nejčastěji doporučuje takto:
Do tohoto rozdělení se podle pracovního režimu a výkonu vkládají „svačinky“, což by měly být energetické nebo bílkovinné koncentráty, na které jsou koně zvyklí a rádi je přijímají.
U jadrných krmiv je vždy rozhodující obsah škrobu. Je to důležitější, než samotná dávka krmiva. Připomeňme si, že nadbytek škrobu v tlustém a slepém střevě vyvolá změnu prostředí, zejména pH (neboli kyselosti). Při nadbytku škrobu vzniká kyselina mléčná a ta okyselí prostředí. Toho radostně využijí v menšině číhající patogenní bakterie a naopak fyziologická, „užitečná“ střevní mikroflóra je nadměrnou kyselostí omezována a potlačována. Proto se nemá naráz, tedy v jednom krmení podávat více než 0,5 kg koncentrátů na 100 kg živé hmotnosti. Protože není směs jako směs a platí, že právě kvůli škrobu uděláme malou redukci: u krmiv s obsahem obilovin nad 50 % toto číslo snižujeme na 0,25 – 0,3 kg na 100 kg živé hmotnosti. Jen u ovsa můžeme být velkorysejší, protože jeho škrob vzhledem k velikosti a malé pevnosti škrobového zrna je z většiny rozložen už v tenkém střevu. Pravým opakem je kukuřice bez tepelné úpravy, s tou skutečně opatrně. I ječmen, je-li podán ve větším množství, může způsobit ve slepém a tlustém střevu závažné dietetické poruchy. Extrudovaná kukuřice či směsi s jejím většinovým obsahem jsou vzhledem k téměř zcela rozloženému škrobu dieteticky méně problémové. Škrob s účinně rozloženými zrny si můžeme představit jako želatinu, která se snadno, rychle a spolehlivě vstřebává v tenkém střevě.
Připomeňme si ještě, že i na počátku žaludku, v části bez funkční sliznice žije mikroflóra, která dovede účinně a intenzivně rozkládat cukry. Při jejich nadbytku nebo jednorázové dávce bez návyku už tady hrozí rychlá a intenzivní produkce kyseliny mléčné a plynů z jejich rozkladu.
Seno reguluje posun tráveniny a je-li podáno před jadrným krmivem a po něm, i v této části trávicího traktu znamená prevenci dietetických poruch!
Koně mají mít během krmení a po něm klid a pohodu. Na krmení dostatek času a po krmení musí být přestávka, doba bez práce. Ve stáji žádný hluk a ruchy. To je veliká a účinná prevence mnoha zdravotních problémů. Po hlavním krmení hodina, po svačince půl hodiny. Za odpočinek můžeme považovat i lehký, spontánní pohyb ve výběhu. Nutíme-li koně k pracovnímu výkonu brzo po krmení, tedy bez odpočinku, potlačujeme tím jeho přirozenost. Snižuje se tak sekrece trávicích šťáv, narušuje peristaltika celé trávicí trubice a také v celém trávicím systému dochází k nedokonalému zpracování potravy za cenu snížení resorpce živin. A to je ještě méně nepříznivý výsledek. Při příjmu příliš velkého množství krmiva, což je logický důsledek špatně rozloženého krmného režimu, hrozí koliky mající původ v přeplnění žaludku, slepého střeva i tračníku. Totéž platí i při nedostatečném rozžvýkání krmiva nebo nevhodném pořadí komponentů krmné dávky.