Energii, kterou kůň potřebuje k látkové výměně a práci získává z několika zdrojů a dvěma způsoby:
- Enzymatickým trávením, což je působení „vlastních“ trávicích šťáv neboli enzymů převážně v žaludku a tenkém střevě.
- Mikrobiálním trávením prostřednictvím enzymů mikroflóry, která žije v trávicím traktu.
Oba typy se setkávají a prolínají v celém trávicím traktu. To je jeden z důvodů citlivosti koní na způsob podávání krmiv a sestavení krmné dávky. Zejména na obsah snadno a rychle zkvasitelných cukrů a jejich poměr jejich obsahu vůči obsahu vlákniny.
V přední části žaludku, která nemá sliznici, převažuje mikrobiální trávení. Rozkládá jednoduché cukry a částečně škroby. Po promíchání potravy a jejím posunu činnost mikrobů utlumí kyselina chlorovodíková. V tenkém střevě probíhá vstřebání žaludečními a střevními enzymy rozložených živin. Vláknina a nerozložené škroby jsou rozkládány činností mikroflóry v tlustém a slepém střevě.
- Vláknina: energie pomalá, ale bezpečná a dietetická.
Příroda koně vybavila slepým a tlustým střevem, kde mikroflóra rozkládá vlákninu na jednoduché cukry a pak na těkavé mastné kyseliny. Ty prochází do krevního oběhu a může z nich být mléčný tuk nebo tělesná rezerva uložená v podkoží. Tak je využíván pastevní porost nebo seno. Pro koně to je přirozený způsob, ale postačuje jen na lehkou práci či spíše pohyb na pastvě nebo ve výběhu. Nikoliv na růst, laktaci a časté rekreační vyjížďky, o sportovním tréninku nemluvě. Vláknina není jen zdroj energie. Bez jejího rozumného podílu by trávicí trakt vůbec nefungoval. Kromě toho mikroflóra produkuje vitaminy a enzymy pro využití minerálních látek.
- Tuk: po návyku šetrná, středně rychlá energie.
Může být i součást krmné dávky – například krmný olej. Obvykle se setkáme se slunečnicovým a ostropestřcovým. Rozumné maximum je cca 0,5 kg oleje denně, ale vždy musíme koně na takové množství postupně navykat. Oleje jsou i v krmných směsích, z obvyklých komponentů i nástřikem. Obsah bývá 2 – 5%, ve směsích pro intenzivní trénink až 10 %. Tuky doprovází i vícenenasycené mastné kyseliny, s řadou životně důležitých funkcí (obranyschopnost organizmu). Jako samotné doplňky bychom si ale měli vždy vybrat oleje lisované za studena, protože obsahují nemalé množství pro koně tolik důležitého vitamínu E. Ideální, ale drahé jsou oleje z klíčků obilovin. I obilné klíčky samotné jsou vynikající.
- Cukry: rychlá i pomalá energie, podáváme opatrně a rozmyslem.
Řekneme-li cukr, myslíme tím něco sladkého. Roztřídíme si podle toho přehled o cukrech. Začněme sladkými. Snadno a rychle se vstřebají stěnou tenkého střeva.
Glukóza - jednoduchý cukr, který se nachází v zelené hmotě a plodech jako zásoba energie z fotosyntézy. Ale také je základním zdrojem energie v živočišném organizmu: pro mozkové buňky a červené krvinky je glukóza jediným zdrojem energie, bez kterého se neobejdou. Rostliny z glukózy mimo jiné sestavují dvojité cukry (oligosacharidy). I ty jsou stále sladké. Nás zajímá hlavně sacharóza (řepný a třtinový cukr) a mléčný cukr laktóza. Dvojité cukry se snadno a rychle enzymaticky štěpí na jednoduché. Rozumné maximum je 500 g na 100 kg živé hmotnosti. Ale spolehlivě účinný enzym štěpící sacharózu má kůň aktivní až po 7. měsíci věku. A zejména u cukrů je skutečně nutný pečlivě prováděný dlouhodobý návyk. Náhlé zkrmení většího množství cukru by přivodilo intenzivní kvasný proces v přední části žaludku s nebezpečnými až fatálními následky. S mléčným cukrem je to zase naopak – dospělý kůň potřebný enzym nemá a tak se například sušená syrovátka ve větším množství pro dospělé koně rozhodně nehodí. Laktóza projde až do slepého střeva a rozvine příliš intenzivní fermentaci, nebo umožní rozvoj patogenních bakterií s následkem (mimo jiné) schvácení kopyt. Pouze menší množství laktózy (50 – 60 g/100 kg ž. hm.) je žádoucí podporou střevní mikroflóry. Může to být ve formě sušené syrovátky, která obsahuje cca 50 – 60 % laktózy. Cukry vždy považujeme za rychlou energii a jejich využívání při tréninku či sportu vyžaduje zkušeného trenéra.
Škrob - polysacharid je řetězec mnohonásobně sestavených jednoduchých cukrů. Je to opět zásoba energie rostlin, většinou v obilovinách a semenech vůbec. Čistý škrob je bílý prášek, neutrální chuti… A když jej chvilku necháme v ústech, začne být sladký, protože enzym ptyalin ve slinách jej pomalu a maličko rozloží. A to je rozdíl mezi koněm, zástupcem býložravců s mikrobiálním trávením, které fyziologicky významně převyšuje enzymatické, a člověkem, všežravcem s pouhým enzymatickým trávením. Člověk má řádově 3 – 5x aktivnější enzymy rozkládající škrob než kůň. Musíme si z toho vyvodit: všeho s mírou. Nám potraviny se škrobem nevadí, koně mohou velmi poškodit. Obilovin a krmných doplňků s vysokým podílem obilovin zkrmujeme jen takové množství, které odpovídá pracovnímu zatížení. Vždy musíme myslet na to, že dostane-li se do tlustého střeva nadbytek škrobu, je na cestě veliká zdravotní komplikace. Snadno a rychle zkvasí, změní kyselost prostředí. Tím se vytváří podmínky pro patogenní bakterie a také nežádoucí změnu průchodnosti střevní stěny. Do krve se tak dostanou toxické produkty patogenů.
Glykogen - živočišný škrob. Aby zvířatům nebylo líto, že nemají vlastní škrob, vymysleli pro ně vývojáři ve vývojové kanceláři přírody fascinující a jedinečnou zásobu energie. Glukóza, která se dostane přes stěnu střeva do krve, se spojuje ve formě drobných útvarů (granulí) a ukládají se v jaterních nebo svalových buňkách. Pohotově zásobuje organizmus energií a teprve po vyčerpání glykogenu se rozkládají zásobní tuky.
Jak se v organizmu a hlavně při práci tyto formy projevují a mohou využít, o tom někdy příště.