V plné tréninkové sezóně se dáváme do plné práce a leckdo si klade otázku, jaké je optimální množství energie v krmné dávce. Žádná věda to přece není!
Nejvíc energie obsahuje krmný olej, pak kukuřice, oves a ječmen o něco méně. U krmných směsí je údaj o energii většinou uveden na etiketě, také víme, že bílkovinná krmiva obsahují méně energie než obiloviny. Víme také, že seno, které řadíme mezi bílkovinná krmiva, poskytuje koním fermentačním rozkladem vlákniny nemalé množství energie. A ta je ve formě mastných kyselin a pak podkožního tuku při zimním odpočinku poněkud zakulatí. Na pořádný trénink to ovšem nestačí. Pastevní porost, pokud v letošním suchu vůbec obrůstá, poskytuje bílkoviny a energii v poměru, který je dán jeho stářím a kvalitou půdy.
Když chceme vědět, kolik energie nějaké krmivo obsahuje, tak se podíváme do tabulek výživných hodnot krmiv (raději ne potravin, což by bylo velmi matoucí). Jenže nás zarazí záplava pojmů a čísel.
DEFINICE ENERGIE
Napřed si ujasníme, co vlastně energie ve smyslu výživy koní skutečně znamená. První úskalí je ve skutečnosti, že existují dvě jednotky obsahu energie: kalorie a jouly. Energie v potravinách se častěji vyjadřuje v kilokaloriích (kcal) než v kilojoulech (kJ), u krmiv používáme výhradně jouly, jako kJ nebo MJ (megajoule). V tomto vztahu platí, že 1 MJ = 1 000 kJ. Je tu trochu zmatek ve velkých a malých písmenech. Převod jednotek mezi sebou 1 kJ = 0,239 kcal nebo 1 kcal = 4,185 kJ.
A ještě několik definic, ať to máme rychle za sebou. Energie přichází do organizmu jako součást krmiv. Ale zdaleka ne všechna energie obsažená v krmivech se využije pro pohyb, na budování a regeneraci tkání vlastních či plodu nebo do mléka klisny a také pro zahřátí či udržení tělesné teploty, tedy z pohledu laika užitečně. Veškeré energii v krmivech říkáme BRUTTO ENERGIE (BE) a je to vlastně fyzikální výhřevnost. Kdybychom spálili 1 kg ovsa v laboratorních podmínkách a kyslíkové atmosféře, získali bychom podle jeho kvality cca 17 – 19 MJ.
Ve výživě koní se z praktických důvodů nejčastěji používá STRAVITELNÁ ENERGIE (SEk). SEk 1 kg ovsa je cca 11 – 12 MJ. Od BE se liší tak, že je snížena o energii trusu. Od stravitelné energie bychom správně měli ještě odpočítat energii, odcházející v moči a plynech a získali bychom METABOLIZOVATELNOU ENERGII. Patří do ní i energie – tepla, které odchází plícemi. Plyny, odcházející z trávicího traktu jsou výsledkem fermentačních procesů ve slepém střevě a také s nimi odchází z těla teplo.
Pak už zbývá jen skutečně čistá energie na záchovu těla, pohybové aktivity a produkci (pro růst plodu, mléko, růst a vývoj těla) NETTO ENERGIE (NE).
Argumentem pro používání stravitelné energie u koní je, že energie vznikající jako vedlejší a nepoužitelný produkt fermentačním procesem ve slepém střevě je součást fyziologických procesů trávení a přeměny živin a proto ji musíme brát v úvahu a zahrnovat do výpočtů. To je důvod, proč je v literatuře o koních častěji než jiné uváděna jako energetická hodnota krmiv SEk (MJ) a platí to pro výpočty potřeby energie pracovního zatížení, růstu, gravidity a laktace.
Výrobci doplňkových krmiv mohou, ale nemusí na etiketách obsah energie v krmné směsi uvést. Je to nepovinný údaj. Její výpočet ale většinou vychází z různých metodik a tak lze doporučit srovnání nebo výpočty energetické potřeby jen tehdy, pokud jsou jednotky i vyjádření typu energie v krmivech i normách živin shodné.
Mnoho chovatelů koní přistupuje k výpočtům, souvisejícím s potřebou energie a jejího obsahu v krmivech se značnou skepsí. Pravdu mají do té míry, že každé zvíře je jedinečné svou tělesnou podstatou, temperamentem, stupněm trénovanosti i zdravotním stavem. Krmiva jsou výsledkem souběhu přírodních podmínek a způsobu sklizně, uskladnění a dalších úprav. Přesto je třeba, řádově s 20 % rezervou během citlivějších období, tedy poslední třetiny březosti, v laktaci, v prvním roce věku a od střední úrovně pracovního zatížení brát optimalizaci výživy koní a rozumné sestavení krmné dávky vážně. Ostatně, sledovat musíme i bílkoviny, minerální látky, některé vitamíny a také dietetiku a zdravotní působení.
Na druhé straně je rozumné vyhnout se nekritickému přejímání „přesných“ doporučení ze zahraničních zdrojů, z jiných podmínek chovů a dávkování krmiv vypěstovaných v rozdílných podmínkách. Po předloňské aféře s Troubeckým krmivem řada majitelů sportovních koní zanevřela na české výrobce krmiv. Je to škoda, protože krmné směsi a doplňky vyrobené v Česku berou (většinou) v úvahu kvalitu a zaběhlý způsob dávkování u nás pěstovaných objemných krmiv.
Pokud uvažujeme o energetické hodnotě doplňkových krmných směsí podle jejich obsahu, vždy platí: čím nižší je obsah vlákniny, tím větší je prostor pro energeticky významné komponenty. Vláknina mezi 13 – 15 % určuje směs jako doplňkové krmivo pro relaxační režim, 10 – 13 % nanejvýš pro střední pracovní vytížení. Pro intenzivní trénink jsou nejvhodnější směsi do 10%, ideálně kolem 8 %.
Rovněž obsah tuku je dobrým vodítkem. Přirozený obsah tuku z obvyklých komponentů se v krmných směsích pohybuje mezi 2 – 3 %. Většinou se tuk doplňuje 1 – 3 %, takže výsledná směs má cca 5 – 6 % tuku a to je také obvyklá hranice soudržnosti granulí. Nejmodernější granulátory umožní max. 8 % tuku, linky s extrudéry podstatně vyšší hodnoty a tedy i vyšší energetickou hodnotu směsi.
Dalším energeticky významným komponentem je extrudovaná kukuřice. Je to ideální komponent pro doplnění energie u intenzivně pracujících koní, dále semeno lnu, pšeničné a kukuřičné klíčky. Nemusí být nutně ve směsi – lze je dodávat i jako samostatný doplněk.
CO SI KŮŇ NOSÍ S SEBOU
Největší zásoba energie je uložena v tukové tkáni. Kůň cca 500 kg v dobré kondici má takto k dispozici 1 000 – 1 500 MJ. To odpovídá 88 – 132 kg ovsa. Každý energetický zdroj má v látkové výměně svou funkci. Glukóza je jediným „palivem“ pro mozkovou tkáň.
Svaly potřebují něco jiného. Přeměna chemické energie v pohybovou probíhá prostřednictvím fosforylačního cyklu a rovněž potřebuje přísun glykogenu, který je základním energetickým zdrojem pro svalovou práci. Je to zásobní polysacharid v těle živočichů. Má výstižné synonymum „živočišný škrob.“ Je v buňkách jater (18–20 % glykogenu) a svalů (svalové buňky asi 0,5-1 %) uložen jako shluk až 120 000 molekul glukózy. Prostor pro glykogen je ve svalové buňce relativně malý, ale při množství svalové hmoty je to mnohem větší zásobárna energie než játra. Zásoba glykogenu v těle koně představuje cca 140 kJ na 1 kg živé hmotnosti, tedy pouze cca 70 MJ na 500 kg vážícího koně.
Po pracovní zátěži se většina zásoby glykogenu obnovuje po cca 8 hodinách. Při vysokých a nárazových zatíženích může obnova trvat až tři dny. Doba je vždy ovlivněna stupněm trénovanosti koně a úrovní výživy, ale nelze ji urychlit podáváním glukózy nebo někdy používaných koncentrovaných cukerných koktejlů.
Podle spotřeby glykogenu, nebo lépe podle využití kyslíku bývá práce svalů:
- Intenzivní a rychlá, která probíhá s minimálním přísunem kyslíku, říkáme, že na kyslíkový dluh neboli v anaerobním rytmu. Spotřebuje se velmi mnoho nehospodárně využitého glykogenu a vzniká nepříjemná zplodina, kyselina mléčná. Její množství se ve svalech hromadí a zvyšování obsahu způsobuje bolest ve svalech a působí i na nervová zakončení. Tato bolest koně donutí snížit intenzivní výkon po cca jedné minutě a přejít na aerobní režim, čemuž můžeme říkat „druhý dech“
- Vytrvalostní a obratnostní disciplíny, nebo prostě jen rekreační aktivity znamenající převážně klus a lehký tříčtvrteční cval jsou aerobním pohybem, probíhajícím za dostatku kyslíku. Jejich energetickým zdrojem je velmi hospodárně využívaný svalový glykogen a mastné kyseliny.
Skutečným, přímým energetickým zdrojem pro práci svalových vláken neboli převod chemické energie v mechanickou ale není glykogen či glukóza, ale sloučenina fosforu, adenosintrifosfát (ATP). Samotný proces (fosforylace) je velmi složitý a ponechme jej zatím raději stranou. Pro pochopení energetického cyklu postačí vědět, že ve svalu je vždy jen omezená zásoba jak ATP, glykogenu i dalších glycidů, které jsou nutné pro jeho „recyklaci.“ Proto je pro koně tak důležitý pravidelný krmný režim i střídání práce a odpočinku a harmonické sestavení krmné dávky podle typu zátěže a práce. Obojí umožňuje obnovení energetických rezerv a metabolickou pohodu jeho organizmu. Ačkoliv to zní paradoxně, zdrojem energie jsou i jednoznačně bílkovinné složky – aminokyseliny. Pokud nejsou využity na stavbu a regeneraci tkání, jsou rozloženy a mohou se podílet na energetickém metabolizmu. Při závažnějším nedostatku energie mohou vznikající metabolity výrazně poškozovat organizmus.
K hlubšímu poznání energetického metabolizmu by bylo třeba zabývat se podrobněji prací svalů, zejména rozdíly aerobního a anaerobního režimu a průběhu regenerace po zátěži. Rovněž je třeba znát ovládat souvislosti fyziologie zátěži a uplatňovat je ve správně vedeném tréninku. Jen tak lze dojít k nutným úpravám krmné dávky při jednotlivých disciplínách nebo celkovému rozlišení výživy podle středního, vysokého nebo extrémně vysokého pracovního zatížení koní