„…jeden prášek aby kůň rychleji běhal, jiný, aby kůň lépe poslouchal, tak snad ještě jeden, aby líp slyšel…“ (Radek Holčák, Velké Karlovice, 2008)
Trocha přátelské ironie nikdy neuškodí. Ale byl to tehdy vtip nebo smutný povzdech? Řada trenérů i dobře kvalifikovaných chovatelů nerada slyší o dalších a dalších doplňcích výživy. Neprofesionální majitelé koní si k jejich využití ve výživě často vztahují některé předsudky, či spíše hrubou neznalost popletených bio aktivistů a odsuzují šmahem všechna éčka, neboli biologicky účinné látky nutné k životu, které se tímto nešťastně komplexním skupinovým pojmenováním spojily i s přípravky, které krmivo (i potraviny) jen vylepšují pro naše smysly.
V krmivářské legislativě je zakázáno uvádět působení veškerých doplňků na zdravotní stav. Je to poněkud paradoxní, protože řada vitamínů i mikroprvků je pro funkční, tedy zdravý metabolizmus nutná. Bez jejich dostatku dochází k závažným zdravotním poruchám, které mohou končit úhynem. V některých situacích doplněk chybějících mikroprvků či vitamínů doslova léčí potíže vzniklé z jejich nedostatku, někdy je organizmus potřebuje ve zvýšené míře k překlenutí různých zdravotních poruch nebo náročného období. Platí to o všech kategoriích i druzích domácích i hospodářských zvířat. Konec konců, i o člověku.
Antioxidanty, v podstatě konzervanty, koně významně chrání před rozkladnými procesy v krmivu. Je to další paradox - tolik chválené vícenenasycené esenciální mastné kyseliny omega-6 a omega-3 jsou velmi citlivé na oxidativní působení (rozklad). Jeho následkem jsou karcinogenní oxidační radikály a super radikály. Následkem je přinejmenším „zvenku neviditelné“ poškození tkání nebo buněčných stěn. Konkrétně, přítomnost antioxidantu v krmivu je prevencí závažných rizik a ještě chrání další na oxidaci choulostivé živiny, kterou je mimo jiné vitamin E. Ten je sám o sobě velmi účinným, přírodním antioxidantem. Antioxidanty tedy chrání antioxidant vitamin E před oxidací. Hezká definice kruhem, že? Ale v organizmu to takhle funguje. V krmných doplňcích se setkáme nejčastěji s butylhydroxytoluenem E321 nebo ethoxyquinem E324.
Podívejme se raději na rozumně znějící potřeby a význam mikroprvků ve výživě. Mikroprvky v organizmu působí v nepatrně malých množstvích. Jsou součástí enzymů nebo se podílí na jejich vzniku (selen), hormonů (jod), vitaminů (kobalt). Nebo jsou jejich obsahy v tkáních sice nízké, ale bez nich to nejde (zinek), jsou součástí buněk či tkání s životně důležitými funkcemi (železo, měď), podílí se na harmonickém růstu i reprodukci (mangan). Význam jejich sledování spočívá ve skutečnosti, že v půdách bývají co do formy a množství obsaženy velmi rozmanitě. Rostliny je tedy nemohou přijímat tak, aby jejich obsah byl v krmivech vždy dostatečný nebo dobře využitelný. O spolehlivosti či standardnosti obsahu v obilovinách nebo objemných krmivech tedy nemůže být ani řeči. Organizmus je ale nutně potřebuje. Ale přinejmenším dva z nich, selen a měď, mají relativně nízký práh toxicity. Vlastní improvizování s přídavky různých doplňků na žlab může špatně dopadnout. Ne každý suverénně přepočítává miligramy, gramy a kila, popř. procenta a i v doporučení může být řádová chyba. Je proto dobře ponechat starost o úroveň obsahu těchto látek na výrobci krmných doplňků.
Mikroprvky mohou být v doplňkových krmivech v anorganické nebo organické formě. Organické formy jsou vázány na aminokyselinách, je to obdoba vazby v rostlinách a k organizmu šetrná. Výrobci těchto látek udávají využitelnost od 60 do 95 %. Anorganické formy, tedy sírany, oxidy a chloridy jsou sice levnější, ale i přes to jejich nevýhody převažují. Jejich využitelnost v organizmu je cca 15 – 30%.
Základní otázka: Spotřebovávají se, odcházejí z organizmu nebo se v něm ukládají? A mohou také škodit?
Železo (Fe), E1 - jediný mikroprvek, kterého je v objemných krmivech i obilovinách dostatek. To je docela dobře, protože hemoglobin, který pomáhá tvořit, se skutečně v organizmu spotřebovává a jeho zbytky defekací odchází pryč. Pokud by došlo k nedostatku, bude se snižovat počet červených krvinek s důsledky anemie, projevům potíží s dechem, nízkému výkonu i vyšší vnímavosti k infekcím. Problém může vzniknout u koní, napadených parazity, kteří způsobují krvácení do střev. V prostředí chudém na železo je maximální rozumná dávka 1 g železa na 1 kg sušiny krmiva. Nadbytek není toxický, ale blokuje využití fosforu.
Měď (Cu), E4 - se částečně ukládá v kostní tkáni, vytváří zásoby v játrech a do mléka pro hříbata zrovna nespěchá, i když by jí potřebovaly poměrně hodně, cca 10 mg na 1 kg sušiny krmiva. I dospělí koně jí potřebují 8 – 10 mg na 1 kg sušiny krmiva. Je nutná k procesu krvetvorby. Zejména v období počátku tréninkové sezóny. Dávky by neměly přestoupit hranici 50 mg na 1 kg sušiny krmiva. Toto množství ještě toxické není, ale vytváří riziko nadbytečného ukládání v játrech a pozdější komplikace.
Mangan (Mn), E5 - chtějí enzymy, pracující na látkové výměně minerálních látek a tuků. Ovlivňuje funkci vaječníků i vývoj spermií, je podstatný i pro kvalitu kopytní hmoty. Co je ale pro nás u manganu nejdůležitější, je jeho dostatek pro růst šlach. Je-li manganu málo, šlachy „rostou pomalu“ a brání rovnoměrnému růstu a vývinu vedle rostoucích kostí a kloubů. „Vedle kosti“ se dá přeložit do latiny jako per os a hned tu máme logický a snadno pochopitelný název peróza. Koho by napadlo, že je to název pro špatný vývin dlouhých kostí a kloubů. U nás je obsah manganu v krmivech velmi variabilní podle typu půd.
Zinek (Zn), E6 - je velmi žádoucí pro mnoho enzymů, hlavně těch, které ovlivňují využití cukrů i bílkovin. Ale, co je více vidět (tedy doslova) při jeho nedostatku, jsou poruchy zárodečných vrstev (epitelů) kůže a sliznic. Vznikají strupovité útvary, vypadává srst a kůže se stává otevřenou branou pro infekce. Úplná absence zinku je pro organizmus fatální. Zinek je také jeden z limitních prvků pro růst kopyt, i šlach a chrupavek. To bude nejspíš tím, že všechny tyto útvary mají společný tkáňový základ.
Kobalt (Co), E3 - to je vzácná potvůrka. Největší fóry dělá při syntéze vitaminu B12. Kde není, ani B12 nic nebere. Nešikovné je, že naši i evropští úředníci jej v krmivech neradi vidí. To asi proto, že B12 má (mimo jiné) vliv i na aktivitu šedé mozkové kůry. Ale teď vážně. Bez kobaltu to skutečně nejde, protože vitamin B 12 odpovídá, dá se říct, za celkovou úroveň intenzity metabolizmu.
Jód (I), E2 - to ví každý, že jej nutně potřebují hormony štítné žlázy a zase – celkový metabolizmus. Že to je moc obecné? Dobře. Jód je klíček ke startéru CELÉHO metabolizmu. A už tomu rozumíte. V každém kg krmiva by mělo být 0,2 mg jódu. Alespoň tam, kde nemají moře. Ale pozor, desetinásobek už způsobuje stejné problémy, jako nedostatek.
Selen (Se), E8 - mikroprvek s historií, vždyť jej zaznamenal i Marco Polo. Setkával se v Asii zdravotními poruchami, tedy u lidí, které dnes známe jako působení nadbytku selenu (vypadávání vlasů, změny nehtů). Ale objeven byl až roku 1817, jeho význam v metabolizmu se zkoumá až v posledních cca 50 letech. V evropských podmínkách je selenu veliký nedostatek. Dodáváme jej do krmných doplňků, protože působí jako velmi významný antioxidant. Chybí-li v organizmu, je mimo jiné příčinou neplodnosti, způsobuje svalové i srdeční dystrofie novorozených mláďat i plodu. Pokud dojde k přebytku, vytěsňuje síru a nahrazuje ji v bílkovinné molekule. U koní se v takovém případě setkáme s vypadáváním srsti a poškozením kopytní hmoty. Potřeba selenu je cca 0,1 mg na 1 kg sušiny krmiva. Za toxickou hranici (akutní otrava) se považuje 6 mg selenu na 1 kg živé hmotnosti koně, tedy 3 g pro koně ž. hm. 500 kg. Riziko chronických otrav je od 2 mg selenu na 1 kg sušiny krmiva. V krmných doplňcích se můžeme setkat s anorganickou formou, seleničitanem sodným nebo organickou, kde je selen vázán na sirné aminokyseliny (seleno-methionin). Získává se z buněčných stěn kvasinek, které se nakrmily selenem. Organická forma je vysoce účinná, někteří výrobci udávají až 95 % využití v organizmu a v případě předávkování méně agresivní. Stojí za zmínku, že nedostatek selenu trápí i lidskou populaci.
Do krmiv se tzv. biologicky účinných látek přidává víc. Setkáme se s vyvazovači mykotoxinů, enzymy, antikokcidiky, atd. Mají na zdraví i užitkovost zvířat dobrý vliv a jejich použití má vždy důvod.