Jaké změny probíhají v látkové výměně, co potřebuje svalová tkáň, oběhový a dýchací aparát a také, nebo snad hlavně, psychika koně? Aby se kůň mohl optimálně vyrovnat s řadou různých podnětů prostředí, které dostává mimo jiné během tréninku, potřebuje schopnost vypořádat se nejen s pohybovou a fyzickou zátěží, ale také s chladem, zvýšenou teplotou, infekcemi a stresem. V komplexu této schopnosti říkáme zdatnost, pouze zdatný jedinec může být trénován. Zdatnost je dána nejen geneticky, ale hlavně podmínkami prostředí. Mezi ty počítáme výživu, kvalitu ustájení, veterinární prevenci, tréninkový režim i péči o psychiku koně.
Výkonnost koně je schopnost podat a opakovat určitý, konkrétní či jedinečný sportovní výkon. Výkon můžeme měřit jako rychlost běhu, výšku a délku skoku, sílu tahu… 
Organizmus na výkon reaguje odezvou, neboli zátěží či úsilím, které pro dosažení výkonu musí celý organizmus nebo jednotlivé orgány vynaložit. Zatímco na změření výkonu nám postačí stopky nebo pásmo, popř. známe-li hmotnost taženého předmětu, změřit funkční kapacitu orgánů není v amatérských podmínkách rutinně možné. Lidští sportovci znají svou vitální kapacitu plic, běžně procházejí zátěžovým EKG, mohou mít odebírány a vyhodnoceny vzorky krve na laktát… Profesionální sportovci už cca 20 let využívají sporttestery a miniaturizace elektroniky za takřka symbolickou cenu umožňuje sledovat tepové frekvence při mnoha amatérských sportovních aktivitách.
Vývoj a trh nedopustil, aby koně v této věci zůstali stranou a tak můžeme během tréninku měřit nejen tepové frekvence, ale s využitím technologie GPS i délku trasy, převýšení, rychlost a to vše s možností stažení dat na počítače nebo chytrého mobilu. Profesionální trenéři a majitelé koní s ambicemi ve vrcholovém sportu pravidelně nechají provádět screening hodnot obsahů vitaminů a mikroprvků v krvi, aktivity jaterních enzymů, atd. Sledování a vyhodnocení tepových frekvencí během tréninku je jednou ze základních metodik posouzení výkonu, nastavení jejich výše přímo souvisí s úrovní a intenzitou většiny typů tréninku.
Mezi výkonem a odezvou je přímý vztah - čím větší je výkon, tím hlubší je reakce organizmu. Výkonnost koně je stavem, kterého dosahujeme zátěžově i psychicky správně vedeným tréninkem. Podstatu výkonnosti nejlépe postihuje opět vztah s reakcí organizmu - čím vyšší je výkonnost, tím menší je úsilí a reakce organizmu na výkon. Výkonnost je tedy projevem přizpůsobení koně jeho výkonům a stručně řečeno, adaptací na sportovní (pracovní) zátěž. To umožňuje jen správně vedený výcvik a trénink.
Trénink koně je dlouhodobý proces pro postupné přizpůsobení koně na opakované zátěže. Musí být veden nejen s ohledem na fyziologii, ale i pedagogiku a psychiku. V jeho průběhu se vytvářejí nové podmíněné reflexy, orgány koně zlepšují svou funkci (zvyšuje se počet červených krvinek a vitální kapacita plic, roste svalová hmota, zvyšuje se psychická odolnost vůči zátěžovému stresu). Během tréninku vytváříme tréninkovými dávkami rychlostní, vytrvalostní, obratnostní nebo silovou zátěž koně a také jejich intenzitu – rychlost, síla, výška a délka skoku, a objem – délka trati, doba výkonu, počet opakování skoků.
Podstatné je, aby byly tréninkové dávky zvyšovány postupně, podle vznikající morfologické (tvarové, anatomické) adaptace. Tou je mimo jiné už zmíněný rozvoj svalové hmoty, zpevnění úponů a vazů. Stejnou měrou je třeba přizpůsobit trénink funkčním změnám, jejichž sledování je už obtížnější. Týká se nejen např. vitální kapacity plic anebo počtu červených krvinek, ale i srdeční činnosti a hlavně schopnosti lépe odolávat zátěži s co nejmenším narušením stálosti vnitřního prostředí. Postupně tak u koně vzrůstá jeho anaerobní i aerobní kapacita, což také souvisí se schopností odbourávat typický metabolit zátěže – kyselinu mléčnou ze svalového metabolizmu.
Výkony koně jsou podmíněny dostatečnými dodávkami energie i kyslíku do svalů a dalších pracujících tkání až na buněčnou úroveň. Zdrojem energie pro pracující sval je adenosintrifosfát (označovaný jako ATP) a glykogen. Glykogen je specifický produkt živočichů, koncentrovaná energie vytvořená z molekul glukózy do shluku či zrna, velmi připomínající škrob. Však se také glykogenu říká živočišný škrob. Dále se jako energetický zdroj zúčastňují tuky, správněji mastné kyseliny. Energie uvolněná z těchto komponentů se může využívat buď za nedostatku kyslíku, tzv. kyslíkový deficit neboli anaerobní výkon a anaerobní uvolňování energie, nebo za dostatku kyslíku, tedy aerobní výkon a aerobní uvolňování energie.
- Pro anaerobní výkony nebo-li silové a rychlostní, je trénovanost velmi podstatná, zejména její funkční složka. Jde o schopnost organizmu kompenzovat prudký nárůst kyseliny mléčné ve svalech a částečně i snášet narůstající bolest, kterou vyvolává působení kyseliny mléčné na nervová zakončení ve svalech. Dále o schopnost látkové výměny uvolnit vysoké množství energetických zdrojů, téměř výhradně glykogenu, a umožnit proces fosforylace, který přetváří chemickou energii na mechanickou, neboli činnost svalových vláken. Také zásoba glykogenu ve svalech je do značné míry věcí adaptace na tréninkovou zátěž, jeho spotřeba je vysoká a nehospodárná.
- Aerobní výkony charakteristické vytrvalostí a obratností, probíhají při dostatku kyslíku v organizmu. Schopnost organizmu vykonávat práci v aerobním režimu je podmíněno dostatkem energetických zdrojů typu glycidů (škrobů a jednoduchých cukrů) a mastných kyselin. S glykogenem pracuje organizmus v aerobním režimu velmi šetrně a hospodárně. Další podmínkou tohoto režimu je dostatečná a plně funkční kapacita oběhového a dýchacího aparátu včetně transportu kyslíku na povrchu červených krvinek a odvodu oxidu uhličitého.
Hlavní pohybové vlastnosti koně mají z metabolického i fyziologického pohledu svá specifika:
- Síla souvisí s intenzivní činností svalových vláken, nazývaných rychlá bílá a pomalá červená. Je bez nároků na transport kyslíku, ryze anaerobním typem práce.
- Rychlost se vyvíjí opakovanými stahy stejných svalových vláken rovněž v anaerobním prostředí a nemá vysoké nároky na přísun kyslíku.
- Vytrvalost je výkonem střední intenzity, v aerobním prostředí s vysokým nárokem na dýchací a oběhový aparát. V tomto typu pohybu převládá činnost tzv. červených pomalých vláken.
- Obratnost je výkon s nízkou intenzitou, náročný na mechaniku pohybu s velkou zátěží centrálního nervového systému a koordinace nervového a svalového systému. Vyžaduje pečlivý výcvik, protože je nutno vytvořit nové, pro koně nezvyklé až nepřirozené pohybové návyky.
Během tréninku se zdokonaluje pohybová a funkční zdatnost koně i jeho psychická odolnost vůči stresu ze zátěže a dalších souvisejících podnětů, jako je přeprava či pobyt v nezvyklém prostředí. Dále se mění jeho výživný stav a exteriér, což označujeme jako kondici (sportovní, dostihovou).
Text byl napsán s využitím a citacemi ze studijních skript Fyziologie zátěže, výcviku a tréninku koní, Prof. MVDr. Jaroslav Hanák, DrSc.