Látková výměna koní je ve vysokém pracovním zatížení podstatně jiná, než při rekreačních a hobby aktivitách do úrovně střední zátěže. Vždy je třeba, aby si majitel koně nebo trenér byl vědom, že pro intenzivní tréninkovou zátěž nemá kůň vyvinuty přirozené regulační mechanizmy. Pohybový a oběhový aparát, orgány jako ledviny a játra, spolu s centrální nervovou soustavou i endokrinním (hormonálním) systémem musí vždy projít postupnou adaptací na tréninkovou zátěž. Nelze ale metodiku tréninku paušalizovat, protože v zásadě rozlišujeme trénink zaměřený na silové a rychlostní výkony, na vytrvalostní a obratnostní. Každá z těchto disciplin má jiné nároky na energetické zásobení, vyžaduje jiný typ rozvoje oběhového aparátu a jinak zatěžuje regulační mechanizmy včetně principu stálosti vnitřního prostředí (homeostáze). A také vyžaduje jiný typ převažujících svalových vláken, což je dáno plemennou příslušností koně a jeho typem temperamentu.
V počátku tréninku si musíme vždy umět představit, co se v organizmu koně odehrává a jak bude vnitřní prostředí reagovat svou látkovou výměnou na narůstající a později ustálenou zátěž včetně vlivů změny prostředí při soutěžích a dostizích.
Silové a rychlostní disciplíny čerpají podstatný podíl energie ze zásob glykogenu a adenosintrifosfátu ve svalech. V počátku výkonu, dokud oběhový aparát nedokáže do svalů dodat k maximálnímu výkonu dostatek kyslíku, se vždy jedná o typ pohybu „na kyslíkový dluh“, správněji označený jako anaerobní typ zátěže. Glykogen se rychle uvolňuje energii pro fosforylační proces (přeměna chemické energie na mechanickou prostřednictvím makroergních fosfátů) a rozkládá se na kyselinu mléčnou. (Adenosintrifosfát (ATP) se mění na adenosindifosfát (ADP) při současném uvolnění energie + fosforu. Zpět se recykluje další energetickou sloučeninou, kreatin fosfátem (CP). Zásoby obou energetických složek jsou ve svalech na pouhých cca 25 sekund. Hlavní zdroj energie, glykogen je rovněž uložen ve svalech jako zásoba na několik minut.)
Postupné zvyšování jejího obsahu ve svalech způsobuje svalovou acidózu a kyselina mléčná dráždí s narůstající intenzitou nervová zakončení. Kůň to vnímá jako zvyšující se bolest a v určité fázi (má toho prostě dost) zvolní a přejde na pomalejší pohyb, pro který je úměrná a dostatečná dodávka kyslíku. Říkáme tomu aerobní pohyb. Do jaké míry dokáže bolesti odolávat, je mimo jiné dáno jeho trénovaností, neboli stupněm adaptace na výkon a schopnosti organizmu nepříjemný stav snášet. Kompenzace kyseliny mléčné a obnovení zásoby glykogenu je rovněž dáno kromě individuální schopnosti postupným zvyšováním tréninku.
Netrénovaný či špatně trénovaný kůň, lépe řečeno jeho organizmus má ještě v zásobě pro zdraví i život koně metabolicky nepříznivé až nebezpečné řešení, tzv. myokinázovou reakci (Ze dvou molekul zbývajícího ADP vzniká jedna molekula ATP. Odevzdá svou energii a dalším metabolickým procesem vzniká adenosinmonofosfát, který se dále rozkládá na amoniak neboli čpavek.) Je možné, že během vývoje koně tento typ energetického zásobení vznikl jako poslední rezerva při úniku před predátory. Čpavek jako nervový jed proniká do centrální nervové soustavy, způsobuje předrážděnost, nekoordinované pohyby, křeče až úplné zhroucení organizmu. To jev, který se dříve pravděpodobně laicky popisoval jako celkové schvácení koně. V méně drastickém rozsahu způsobuje tato eventualita, nazvaná po enzymu myokináze „jen“ rychlý nástup a únavy a vyčerpání.
Ale ani kyselina mléčná, která je produktem víceméně fyziologické látkové výměny, není žádné neviňátko. Její vysoká hladina může zapříčinit celkovou acidózu organizmu, s projevy poruch nervosvalové koordinace, protože také narušuje nervová zakončení. Po intenzivním výkonu mohou tedy nastat křeče a její zvýšená hladina působí i na psychiku koně. Nejhorší stav je cca 3 – 6 minut po ukončení výkonu. První a největší nápor kyseliny mléčné zachycuje v krvi bikarbonátový pufr (neboli soda). Dále se kyseliny mléčné zbaví organizmus tím, že ji postupně v játrech, ovšem za cenu značné zátěže funkční tkáně převádí na glykogen. Kromě toho je kyselina mléčná přímým energetickým zdrojem pomalých červených vláken a srdečního svalu. Proto je klidný pohyb koně po výkonu nejlepší možnou relaxací. Za optimálních podmínek kompenzace kyseliny mléčné asi hodinu. Měli bychom, zejména u koní v rychlostních a silových zátěžích, pamatovat na regeneraci jaterní tkáně dobře známým ostropestřcem mariánským.
Obnovení většiny glykogenu ve svalech a krvi trvá při průměrném tréninkovém zatížení cca 8 hodin. Po výrazně vysokém zatížení nebo k úplné obnově gluonu ve svalech potřebuje kůň až tři dny. Na regeneraci koně po silových a rychlostních výkonech velmi dobře působí podávání mashe, kde je několik zdrojů narušených škrobů a pro tento typ práce jsou vhodná doplňková krmiva s většinovým podílem tepelně upravené kukuřice, popř. ječmene (extruzí nebo vločkováním ostrou parou a tlakem). Přímé zkrmování jednoduchých cukrů ale nemá na obnovení zásob glykogenu žádný vliv.
Odvod vody pocením v litrech / 100 kg živé hmotnosti za den:
Chybou je také podávat cukerné koncentráty a či směsi (koktejly) cukrů krátce před startem dostihů. Organizmus na ně reaguje tak, že zvýší produkci inzulinu a tak se z látkové výměny „ztratí“ i přirozená, tréninkem získaná dobře využitelná hladina cukrů. Dochází k paradoxnímu jevu, že se jako energetický zdroj využívají aminokyseliny a tak se omezuje zdroj regenerace svalové tkáni nebo dokonce dojde k jejímu úbytku.
I obratnostní a zejména vytrvalostní disciplíny mají pro látkovou výměnu koní nemalá úskalí. Energetické zásobení probíhá téměř vždy za dostatku kyslíku, tedy v aerobním rytmu. Zdrojem je částečně glykogen, ale hlavně mastné kyseliny neboli tuky. Hlavní zátěž organizmu ale spočívá v odvodu nadbytečného tepla intenzivním pocením, které je úměrné délce a intenzitě. Pro koně jsou významné a více či méně jej ohrožují dva děje: úbytek vody a elektrolytických prvků z organizmu a změna koncentrace elektrolytů v buněčných a mezibuněčných prostorech. Pokud úbytek vody z organizmu nepřesáhne 1% z živé hmotnosti, upraví se prostředí organizmu spontánně snadno a rychle. Kůň však může po intenzivním a dlouhodobém výkonu ztratit až 10% své hmotnosti a pak je nutné dodávat nejen vodu, ale i elektrolytické prvky.
Během výkonu mění draslík, (kalium, K), svůj obsah v plazmě, což je součást energetického metabolizmu při rozkladu i obnovování glykogenu. Zároveň dochází k odchodu draslíku potem i ledvinami a v potu také odchází významné množství sodíku (natrium, Na), a také chloru. Jedna z funkcí draslíku v organizmu spočívá v udržování vodivosti vzruchů a kontraktility srdeční i kosterní svaloviny. Nedostatek draslíku kromě závažných poruch hospodaření s tekutinami proto zapříčiňuje rychlý nástup únavy během dlouhodobých pracovních zátěží. Vysoký pokles draslíku způsobuje srdeční arytmie a pokles svalové síly srdce. Sodík je významným regulátorem osmotických dějů, tedy přesunů tekutin a v nich rozpuštěných látek mezi buňkami a prostředím organizmu i okolím organizmu. Nehledejme v tom složitosti. Týká se to resorpce živin ze střeva do krve, činnosti ledvin, pocení a je hlavním regulátorem pocitu žízně. Kromě toho se sodík i chlor podílí i na regulaci acidóz a alkalóz (acidobazické rovnováhy) v organizmu, chlor je také součástí kyseliny chlorovodíkové v žaludku. Sodík se také ve formě bikarbonátů (soda) podílí i na regulaci pH krve a vyplavování oxidu uhličitého, nepřímo tedy i na kompenzaci kyseliny mléčné jako odpadu po anaerobní svalové práci. Významné jsou v tomto procesu i funkce vápníku, který se mimo jiné zapojuje do procesu nervové a svalové dráždivosti. Obvyklý souputník či společník vápníku, fosfor se významně podílí na přenosech energie z chemické na mechanickou. Vápník i fosfor se hormonálními podněty uvolňují z kostní tkáně a působí také při vyrovnávání prudkých změn acidobazické rovnováhy v organizmu a rovněž odchází v potu i moči z organizmu. Jejich odchod z kostní tkáně je významný zejména pro mladé koně a může se projevovat jako tzv. únavové zlomeniny nebo poškození míst úponů šlach a vazů.
Srovnání potřeby makroprvků v pracovních režimech:
Pocení a jím zapříčiněné ztráty vody a elektrolytických prvků jsou ovlivněny i teplotou a vlhkostí prostředí a odvod tepla se zhoršuje při vysokých teplotách obvykle spojených s vysokou vzdušnou vlhkostí. Paradoxem při dlouhotrvající a intenzivní zátěži je skutečnost, že vlivem narušení osmolarity vnitřního prostředí nedochází k vyvolání pocitu žízně.
Disciplíny vytrvalostních a všestrannostních tréninků a zejména soutěží jsou náročné na sestavení krmné dávky po stránce dotace energie. Závažnější a složitější je zajištění dostatečného napájení a hlavně potřeby doplnění elektrolytických prvků.
Text byl napsán s využitím a citacemi ze studijních skript Fyziologie zátěže, výcviku a tréninku koní, Prof. MVDr. Jaroslav Hanák, DrSc, a dále publikace Krmení koní, Helmut Meyer, Manfred Coenen, ISBN 80-240-0264-8.